|
Text a foto: TOMÁŠ PŘIBYL
 
Ukázky plavení dříví, jejichž duší je plavební ředitel Hynek
Hladík, se na Šumavě konají už bezmála čtvrt století pod
jednoduchým mottem Setkání s tradicí. Loni k tomuto
setkávání však přibylo i nové motto – Předávání tradice.
Proto se součástí ukázek stalo i zapojení nejmladší
generace.
Děti se tu nově podílí na vhazování palivového dřeva do
kanálu a ti zdatnější pak někdy i na jeho plavení a
zachytávání. A za to pak dostanou od plavebního ředitele
jmenovaného skutečným knížetem Karlem Schwarzenberkem i
diplom a jsou pasováni na plavecké učně.
Tento nový rituál nechyběl na Jeleních Vrších ani v sobotu
19. června, kdy tu první letošní ukázkou začala už
čtyřiadvacátá plavební sezóna. U sochy plavce Hynka ji
zahájil plavební ředitel Hynek Hladík tradičně tím, že
připomněl historii kanálu a přečetl také vlastní plavební
rozkaz. Tříčlenný plavební personál včele s bývalým
starostou Nové Pece Pavlem Štětinou pak s dětmi plavil asi
čtvrt sáhu palivového dřeva na úseku dlouhém necelých dvě
stě sáhů.
Kanál soužil především v 19. století k dopravě palivového
dřeva z odlehlých šumavských hvozdů kolem Plechého do Vídně.
Jeho iniciátorem a stavitelem byl schwarzenberský inženýr
Josef Rosenauer. S nápadem kanál postavit přišel už v roce
1775, ale Schwarzenberkové ho odmítli kvůli nákladům i kvůli
tomu, že plavba měla vést přes pozemky, které jim nepatřily.
Josef Rosenauer však myšlence kanálu tak věřil, že dokonce
navrhl, že stavbu zaplatí. „Navrhl, že by to během prvního
roku financoval ze svého a peněz svých příbuzných, ale
schwarzenberský kníže ani na to nepřistoupil,“ řekl Hynek
Hladík. Nakonec pomohl až zájem Vídně na šumavském palivovém
dřevě a stavět se začalo 4. května 1789. Kanálem pak
proplulo tolik dřeva, že kdyby se všechno vyskládalo na
plochu českobudějovického náměstí, měřila by tato obrovská
hranice tolik, co sedm Černých věží.
|
