|
Text a foto: ZDENĚK PŘIBYL
 
Samozřejmě se to neobešlo bez velké vyznavačky lidových
tradic Růženky Vincikové. K ruce měla šikovné pracovnice
muzea, ale i maminky dětí, které mají tyto tradiční dílny v
trvalé oblibě. Jako vždy patřil úvod troše zasvěcené osvěty.
"Dušičkové pečivo je velmi starobylé, peklo se zřejmě v celé
Evropě. Sloužilo zprvu jako obětní dar zemřelému, a pak jako
almužna žebrákům při svátku Všech svatých a Památce
zemřelých. Ale také se dávalo sousedům a příbuzným při úmrtí
člena rodiny. Pečivo zvané dušičky nebo kosti mělo však
zřejmě také za úkol duše zemřelých, o kterých se věřilo, že
se vracejí na zem, udržet na místech, kam patří," vzpomněla
z historie Růženka Vinciková.
Běžná byla ve své době dušičková koleda, při které se
zpěvavým hlasem pronášelo "navšesvatýrohlíky", a to na
pozdrav i jako prosba o dar. Právě pečivo ve tvaru rohlíků
(dušiček) a kostí bylo v jižních Čechách nejoblíbenější.
Tvořivé prachatické děti s fantazií však tento sortiment
obohatily ještě o další tvary, například srdíčka a dokonce i
houslový klíč.
Zpravidla se peklo z těsta koblihového, buchtového,
chlebového a nejčastěji rohlíkového. V úterý se v
Prachatickém muzeu tvořilo a peklo pečivo z vánočního těsta,
aby - jak řekla Růženka Vinciková - dětem lépe chutnalo. Na
závěr dušičkové dílny si děti ještě vyzkoušely, jak se dá z
barevného listí a plodů vytvořit pravá podzimní dekorace.
|
