|
#
Pondělí 26/6 2023 - TEXT A FOTO: Tomáš František Přibyl
Prachatické Slavnosti Zlaté
stezky potřebují změnu a nové impulsy. Za třicet let své
existence se dopracovaly k podobě, která začala stagnovat.
Potřebnou novou energii mohla přinést nová koncepce
slavností schválená novou koalicí. Ta slibovala opět více
historična na Velkém náměstí. Změna skutečně nastala, ale
velmi opatrná.
Slavnosti letos působily
menší prostorem, který zabraly, počty stánků i programově.
Třeba historická vystoupení byla loni na Parkáně početnější,
než letos na náměstí. Střídmost se projevila také ve výběru
trhovců na náměstí, jejichž sortiment byl výrazně stylovější
než v době, kdy na každém rohu stál stánek s pivem, čínskými
nudlemi a slazenými nápoji v plastových lahvích.
I když se nekonal jubilejní
ročník, podařilo se vedení města přivést na zahájení
hejtmana Martina Kubu a starosta a poslanec Jan Bauer po
dlouhých letech v opozici ukázal, že je zkušenější veřejný
řečník než bývalý starosta Martin Malý. Také moderátor Filip
Jančík předvedl, že zraje každým rokem a slavnosti jeho styl
potřebují. Nově přitom přijelo nové partnerské město
Prachatic, kterým je Pont-du-Château z Francie. Jejich
kapela tu rozdávala radost.
Více středověku a
historična na náměstí přitom také dorazilo. Středověká
kuchyň, taverna a řemeslníci sice zabrali jen malou část
Velkého náměstí, ale i tak je jejich návrat krokem správným
směrem. Zejména řemeslníci přitom nebyli na náměstí jen na
ozdobu, ale rozhovory s nimi ukázaly, že předváděli
skutečnou historii. Jen víc takových počinů!
I návrat vystoupení s
historickým nádechem na Velké náměstí prospěl. Fedrfechtýři
skutečně patří před radnici, stejně jako pěvecký soubor
Cink, který vede třicet let Jiří Vopálka z prachatické
střední pedagogické školy. Prospěl i návrat oblíbené Beltiny,
bubenické show ze švýcarského Spiezu i praporečníků z
partnerského italského města Terra del Sole. A posluchače si
našel i středověký rock kapely Tempus, i když je otázkou,
zda by nebyl koncert čistě středověkých písní bez rockového
nádechu lepší.
Po delší době lze opět
trochu pochválit bohatost a atmosféru obou historických
průvodů. Kostýmovaných účastníků se zdálo více než v
minulých letech a partnerská města a spolky průvody natáhly
na důstojnou délku. Platí však, že bez mažoretek, více
praporů a rytířů to ještě není ono. Navíc stále chybí noční
pochodňový průvod, který se nepodařilo adekvátně nahradit.
Návštěvnost se sice zdála
opticky slabší než v minulosti, ale tu je obtížné srovnávat.
Jednak bylo o slavnostech nezvykle chladněji, než bývá
obvyklé, a předpovědi bouřek mohly také odrazovat. Především
si však veřejnost v době covidových restrikcí hodně odvykla
účastnit se veřejného života a inflace stále ještě nutí lidi
šetřit. To, že byly letos slavnosti střídmější než loňský
jubilejní třicátý ročník, se ale na návštěvnosti podepsat
také mohlo.
Opatrný návrat k
historičtějším slavnostem však pár věcí i kazí. Velký pivní
stan na náměstí je sice asi praktický, ale krajně nevkusný.
Jestli je tu potřeba krytého posezení, jistě by se dalo
postavit ze středověkých stylových stanů.
Ze zařazování revivalových
kapel do programu se pak začíná stávat nepěkný nešvar.
Originálních kapel a zpěváků má Česko stále dost, a když si
Majáles Vimperk může dovolit Davida Kollera, Mňágu a Ždorp a
Pokáče v jeden večer, proč takovou sestavu večerních hostů
nemají prachatické slavnosti?
Největší kritiku pak
slavnosti po léta schytávají za stereotypnost. Třeba na to,
že Crabdance bude i příští rok vystupovat v sobotním
programu v 13:00 na Velkém náměstí si můžete vsadit a
nemůžete prohrát. Letos také chyběla jakákoliv divadelní
složka a celkově je jí na slavnostech málo. Atrakce - jako
třeba lukostřelba, alchymista nebo středověký kolotoč - by
mohly stát na místě, kde náměstí hyzdil pivní stan.
A to nemluvím o tom, že
Zlatá stezka nevedla jen do Prachatic a Vimperk má skupiny,
které nyní Prachaticím chybí a slavnosti by mohly oživit.
Třeba skupiny Berit a Artego mají nápady i mladistvý elán,
který teď v Prachaticích hodně chybí. Ješitnost tradičně
bránící vimpersko-prachatické spolupráci je v tomto případě
nesmysl.
To, že bylo letos více
historična na náměstí, přitom celkovou stagnaci a zmenšování
slavností nevyváží. K dalšímu pokroku je třeba posílit
podhodnocený rozpočet této akce a také vyvinout větší úsilí.
Místo pohody a průměrnosti je třeba opět slavnosti vést k
vyšší úrovni a většímu věhlasu. Vědomí vlastní velké
minulosti dává smysl i přítomnosti!
 |
