|
#
Pondělí 25/9 2023 - TEXT A FOTO: Tomáš František Přibyl
Německou
soutěžní část NaturVisionu navštívilo v roce 2019
rekordních pětadvacet tisíc diváků, což z něj udělalo
jednu z největších událostí svého druhu na světě.
Festival vznikl v roce 2002 v Bavorském lese s tím, že
jeho česká část – pomítání vybraných snímků - se koná od
té doby ve Vimperku v městském kulturním středisku. A ve
Vimperku si festival zachoval svou oblibu a pozici i
poté, co se v roce 2012 přestěhoval v Německu do
Ludwigsburgu nedaleko Stuttgartu, kde se koná každý rok
v červenci.
„Letošní
téma festivalu NaturVision znělo: Změnit způsob myšlení.
Samozřejmě se nabízí otázka - dokážeme to? Jsme ochotni
ho změnit? Letošní dokumenty ukazují přírodu jednak jako
malebnou, která nás zve k odpočinku a relaxaci, ale také
přírodu, kterou svou činností člověk vydrancoval až z ní
vznikla nehostinná poušť,“ řekl Tomáš Jiřička - ředitel
vimperského městského kulturního střediska, které českou
část festivalu hostí.
Hlavní
organizátor české části, kterým je Město Vimperk, nabídl
letos v programu široké veřejnosti dvě komentované
vycházky do přírody. Mimo jiné jedna z nich vedla do
obnovujících se starých až pralesovitých lesů na Šumavě.
Návštěvníci festivalu se přitom mohli vypravit také na
několik besed – například o šedesáti letech existence
CHKO Šumava, o novém dokumentu o Jizerských horách a
také na páteční besedu hlavního hosta festivalu, kterým
byl letos opět český dobrodruh, cestovatel, rybář a
dokumentarista Jakub Vágner. Ten své dokumenty natáčí
například pro Českou televizi, National Geographic nebo
Discovery Channel.
Především
se ale bylo možné na festivalu podívat na vybrané
dokumenty z německé soutěžní části festivalu. Dopolední
promítání v minulém týdnu byla už tradičně připravena
hlavně pro základní a střední školy a pro širokou
veřejnost byly v programu ve vimperském městském
kulturním středisku vyčleněny dva bloky v pondělí a ve
čtvrtek 21. září.
Vrcholem
vimperské části festivalu pak byla už zmíněná páteční
beseda s Jakubem Vágnerem, a hlavně pak závěrečný
galavečer v sobotu 23. září. Jeho hlavním účelem je
ocenění účastníků výtvarné soutěže, která k festivalu
patří a kterou organizuje Město Vimperk se správou
šumavského národního parku. Letos se v ní sešlo 353
prací a ty oceněné byly často plné hodnot, které jejich
autoři v přírodě vidí i citů, které k ní chovají.
Řadu let
přitom NaturVision ve Vimperku nenabízí pouze snímky z
německé části v Ludwigsburgu, ale také z několika
dalších podobně zaměřených českých festivalů, jejichž
zástupci také dostávají pravidelně slovo na závěrečném
galavečeru. Jsou to festivaly Ekofilm, Edukofilm a Voda,
moře, oceány.
A
vyzdvižena bývá na galavečeru i práce vimperského
pedagoga Romana Hajníka a jeho studentů z místního
gymnázia, kteří se spolu s ním podílejí na výběru
dokumentů pro vimperská promítání přímo v Německu a také
spolupracují na překladech a jejich čtení při promítání.
Letos Romanu Hajníkovi hlavně pomáhali a na podium se
proto dostali Jan Pek a Matěj Blahník.
Úplný závěr
večera a české části festivalu pak patřil opět Jakubovi
Vágnerovi a rozhovoru s ním. Protože patří asi k
nejznámějším českým tvůrcům dokumentů o přírodě, bylo
povídání s ním stylovým zakončením celého tohoto
přírodně dokumentárního podniku.
Vystoupení
Jakuba Vágnera přitom měla ve Vimperku v obou případech
civilní kabát a současně byla neobyčejným zážitkem.
Obvykle mluví tichým a klidným hlasem, který je plný
apelu k ochraně přírody a také je plný nadšeného obdivu
k nespoutanosti přírody. To, co říká, je přitom plné
fascinujících informací, a tak má vždy tolik pozornosti,
že by v sále byl slyšet špendlík, kdyby tu někomu upadl.
Jako hlavní
téma své páteční besedy si vybral svou oblíbenou
Amazonii, do které jezdí na expedice už jednadvacet let.
„Amazonie je pro mě druhým domovem. Když sečtu všechny
mé výpravy, tak jsem v ní strávil dohromady asi pět
let,“ řekl Jakub Vágner. Amazonii přitom představil jako
les, který je větší než Evropa, který však také velmi
trpí pod náporem civilizace. „Za necelých padesát let
jsme vykáceli téměř polovinu amazonského deštného
pralesa,“ řekl.
Mluvil
přitom také o řadě detailů svých cest – třeba o tom, jak
dobrodružně vypadá cestování letadly v Amazonii, že když
chcete vidět opravdu nedotčená místa pralesa, musíte
letět alespoň osm set kilometrů od civilizace, nebo že
někdy trvá i čtyři hodiny, než v těžkém pralesním terénu
ujdete sto metrů. „V pralesních lagunách tu žijí všechny
ty ryby, které znáte – skaláry, neonky, paví očka nebo
oceloti. Akorát paví očka tu mají deset centimetrů,
skalára tu měří čtyřicet centimetrů a oceloti mají dvě
kila,“ řekl také.
|
