|
Z
REDAKČNÍ POŠTY: Jiří Gabriel Kučera
Ještě na jaře letošního roku si účastníci vyzvedli materiál
pro klíčení semínek: V současném světě potravin se vytrácí
rozdělení ročních období. V zimě si klidně koupíte rajčata,
což bylo v dobách minulých nemožné. Jenže, co obsahují tato
rajčata, která byla v lednu dodána ze španělského skleníku,
pěstované na vatě notně zalévaná vodou? Utržená jsou několik
dní a putovala přes půl Evropy. Co tedy udělat pro přísun
čerstvých vitaminů a živin i v zimě či počátkem jara?
KLÍČIT!
Nakličování zvyšuje v semínkách podíl vitaminů (karoten,
některé z řady B, zvláště C), neutralizuje kyselinu fytovou,
která zhoršuje vstřebávání minerálních látek. Dále přeměňuje
složité sacharidy, obtížné pro trávení, na jednodušší cukry,
bílkoviny se štěpí na jednotlivé aminokyseliny, tuky na
mastné kyseliny a během nakličování také dochází k vytváření
enzymů.
Účastníci projektu dostali tištěné informace, soutěžili o
misku ke klíčení, vybrali si mezi čočkou, mungo a adzuki a
"šli domů klíčit".
O prázdninách realizoval předkladatel projektu Jiří Gabriel
Kučera přednášku na téma „Andělé – poslové světla“.
Účastníci se dozvěděli, kdo je anděl strážný, ale také to,
že se o andělech mluví ve Starém zákoně, Novém zákoně a
zmiňuje jej i Islám v Koránu. O nejznámější křesťanskou
verzi, Nebeská hierarchie, pocházející ze 16. století se
zasloužil syrský mnich. Tento systém se skládá z devíti kůrů
sdružených do tří trojic, a s nimi související sedm nebes.
To, že „andělem“ může být i člověk rozpracovala jedna
populární autorka knihy Pozemští andělé. Přednášející zmínil
i zneužití všeho andělského k výhodnějšímu zisku peněz
(andělské obrazy, které nemají pozitivní energii, drahé
výklady andělských karet, andělské terapie bez efektu atp.)
a to, že je třeba si dávat i na tyhle věci pozor.
To, že se svět a osud točí v cyklech citoval z knihy Sedm
archandělů. Např. že velcí hudební skladatelé tvoří okolo
roku 1800, velikáni renesančního malířství žijí v období
kolem roku 1500 anebo nejzářivější hvězdy filosofie pět
století před Kristem a okolo roku 600 př.K. (církevní)
reformátoři a myslitelé… Tak totiž působí „vládcové“ malých
a velkých věků.
Jako menší duch času nyní působí Zachariel – bůh nebeské
klenby, boží spravedlnost, který stojí nad přísahami a
trestá nespravedlnost, ovlivňuje vývoj končetin, souvisí s
expanzí, jeho kovem je cín (který nabourává myšlenkové
schopnosti), v jeho době se „vynalezla“ politika a též
ustupuje institucionalizované náboženství před lidstvím
(renesanční člověk, světáci typu Borgia) atd.
Na závěr dostali účastníci rady, jak s anděly komunikovat a
odnesli si poselství ve formě karet a byli pozváni na další
workshop.
Další workshop připravila odborná lektorka Bohdana Kollarová:
Bachovy esence jsou přírodním systémem, který ve třicátých
letech 20. století vytvořil MUDr. Edward Bach. Ten zanechal
své praxe a nechal se v hledání vést vyšším hlasem. Jeho
harmonizační terapie používá 38 esencí z nejedovatých
planých rostlin, keřů a stromů k tomu, aby zmírnily nejen
negativní psychické stavy, ale především pomohly k vyčištění
kanálu k vlastnímu potenciálu. Pak je přidána ještě jedna
esence, tzv. Krizová, která se skládá z pěti jiných esencí.
Paní lektorkanám tyto esence představila: "Jsou to
jednoduché esence. Nikoliv jednoduché jako primitivní, ale
jednoduché ve smyslu jednota a duch. Dr. Bach se zamýšlel
nad tím, proč na jednu nemoc zabírá 10 lidem jiný lék.
Většina nemocí totiž vzniká z negativních emocí či
emocionální nerovnováhy jako je strach, pýcha, úzkost,
deprese, přílišné nadšení, fanatismus, či psychická
vyčerpanost. A výsledkem je konkrétní nemoc s rozdílnou
příčinou. Psychická nerovnováha se pak projeví ve svalech,
kloubech a nakonec v nervech - např. jako zánět,
nepohyblivost či jako bolest. Bachovy esence ale nepůsobí na
tělesné nemoci, ale nechají je roztát jako led na slunci
skrze vyladění v emocionální oblasti - neléčí nemoc, ale
příčinu. Tyto esence se dají brát i preventivně, aby
předešly projevu fyzické nemoci. Tyto esence jsou vhodné jak
pro děti, tak i kojící matky či i zvířata a vždy posilují
imunitní systém."
Byl připraven i workshop, kde se tvořily náramky z minerálů
(které si zdarma všichni účastníci odnesli), a dozvěděli se
více o používání minerálů. Povídání na téma Duše zvířat, kde
v plánu bylo vytvoření silového totemu – samozřejmě v
symbolice zvířat, bylo naplánováno na další srpnové úterý.
Poslední přednáška proběhla poslední sobotu o prázdninách na
úrovních vědomí... Být (si) vědomý je více, než být vzhůru,
je to více, než mít povědomí o něčem. Být si vědomý je stav
vědění, kdy jsme si vědomi svých myšlenek, emocí, pocitů i
okolního prostředí a existence. Člověk dělá vše na „100%“.
Takže při chůzi vidí, slyší, vnímá na chodidlech kudy jde,
ale i to, že jsou kolem stromy, které někdo zasadil, vidí
věci minulé i budoucí a září.
Jak se k tomuto stavu dostat? Jakmile se objeví život,
„potřebuje“ energii k přežití a tu potřebuje zvenčí (vlastní
zájmy, získávání, dobývání, soupeření), skrze dravost se
dostává ke slovu instinkt, péče o mladé, pak zájem o druhé,
věrnost „smečce“, ztotožnění se s jinými, život v páru,
snaha o změny společnosti, vytváření komunity se společným
cílem, až k lásce, míru a osvícení…plnému vědomí života a
vlastní existence.
O tom všem se hovořilo, vytvářeli se příklady, a hlavně si
uvědomili, co zlepšit. Život se totiž změnit nemusí…ale naše
vědomí ano.
A zde je příklad, kde se člověk nachází. Představte si, že
jdete domů a před vstupními dveřmi leží tulák, osoba ve
špinavých šatech. Co vidíte?
• z úrovně studu-hanby ho vidíme jako odporného, špinavého,
nechutného
• z úrovně viny si říkáme, že je to jeho chyba, zaslouží si
to, určitě zneužívá sociální dávky
• z úrovně apatie-beznaděje vidíme, že se nachází v zoufalé
situaci, kdy naše společnost s problémem bezdomovců
neumí nic udělat
• z úrovně smutku-žalu vidíme starého muže, který vypadá
tragicky, nepřátelsky, bezútěšně
• z úrovně strachu volám policii ještě předtím, než spáchá
zločin
• na úrovni touhy nás situace frustruje: proč s tím nikdo
nic neudělá?
• z úrovně hněvu se starý muž zdá být útočníkem nebo se
ptáme, proč jsou v naší krajině takové podmínky?
• z úrovně pýchy tulákem pohrdáme
• z úrovně odvahy si říkáme, že člověk potřebuje práci,
přístřešek k žití a máme chuť s tím něco udělat
• z úrovně neutrality nám připadá, že je to v pořádku, vůbec
nikomu neubližuje
• na úrovni ochoty k němu přijdeme, nabídneme jídlo,
popovídáme si, pokusíme se ho rozveselit
• na úrovni přijetí nás bude napadat, jaký asi poutavý
příběh by se mohl za takovým chlapíkem skrývat
• z úrovně rozumu se ho snažíme pochopit nebo o něm
přemýšlíme jako o subjektu pro psychologickou nebo
sociologickou studii
• na vyšších úrovních vnímáme jeho pocit svobody, kterého má
na rozdávání a který nám ostatním chybí. Muž se nám zdá,
přátelský, klidný, veselý, moudrý.
• nad úrovní 600 (klid, mír, osvícení) ho vidíme jako naše
vlastní já v jiné formě.
|
