|
Z
REDAKČNÍ POŠTY: Jan Dvořák, NP Šumava
Od roku 2020 sledujeme na Šumavě a v
Bavorském lese pomocí telemetrických obojků již tři samice
vlka. Každý odchycený jedinec se přitom pohybuje v jiném
teritoriu. Odborníkům z České zemědělské univerzity v Praze
(ČZU) a zoologům národních parků Šumava a Bavorský les to
umožňuje sledovat formování a vymezování sousedících tří
teritorií vlků. Z vyhodnocovaných dat, pozorování, snímků z
fotopastí a také z událostí posledních týdnů a měsíců je
jasné, že se na Šumavě a v Bavorském lese za necelých pět
let utvořily čtyři vlčí smečky.
„První vlčici se nám podařilo odchytit na
podzim roku 2020. Jednalo se o mladé zvíře, které se
narodilo v první vzniklé smečce. Její telemetrický obojek
nám v pravidelných intervalech posílal aktuální pozici až do
července loňského roku. Díky tomu máme dobrou představu o
velikosti území v centrální části NP Šumava, které je v
současnosti obýváno touto smečkou,“ zmiňuje vedoucí
výzkumného projektu Aleš Vorel, z Fakulty životního
prostředí ČZU.
Nyní tak máme lepší povědomí o tom, kde mají
tito vlci centrum teritoria, kolik času ze dne v tomto
centru tráví a také ve kterou denní či noční dobu tato
odpočinková místa vlk opouští. Díky trasování lokací v
terénu se rovněž daří odhalit velké množství ulovené
kořisti, což jsou cenné údaje z pohledu potravní ekologie
vlků obecně.
„V říjnu a v listopadu 2021 se nám podařilo
odchytit další dvě samice. Jedna z nich patřila do jednoho z
teritorií, které vzniklo na přelomu let 2019/20 na území
národních parků Šumava a Bavorský les. Podle aktuálních
informací z obojku se tato mladá vlčice ze svého původního
rodného teritoria začala přesouvat hlouběji do Německa, do
oblasti Frauenau. Od prosince se podle GPS dat pohybuje
výhradně v NP Bavorský les, který skoro celý prošla a kde
pravděpodobně hledá samce pro založení své vlastní smečky,“
upřesňuje Aleš Vorel.
„Data získaná z telemetrického výzkumu jsou
pro nás velmi cenná. Pomáhají nám lépe porozumět chování a
pohybu vlků v naší kulturní a fragmentované krajině. Můžeme
díky nim například zjistit, nakolik se vlci přibližují k
lidským obydlím a stádům hospodářských zvířat, zda
překonávají jejich zabezpečení - to jsou pro nás i chovatele
klíčové informace. Vycházíme z nich také při přípravě
Programu péče o vlka. Tento dokument popisuje, jak omezit
konflikty, které návrat této šelmy do naší krajiny přináší,"
komentuje přínos telemetrie Jindřiška Jelínková z Agentury
ochrany přírody a krajiny ČR.
Vývoj vlčí populace v NP Šumava a NP Bavorský
les:
- V roce 2015 se na Šumavě usadil vlk, který se pohyboval i
na německé straně v NP Bavorský les. Na základě sekvenování
DNA z trusu v přírodovědném muzeu Senckenberg byl doložen
jeho původ z Itálie.
- V roce 2016 se k němu přidala vlčice. Sekvenování DNA z
trusu poukázalo na její původ z pomezí severovýchodního
Německa a západního Polska.
- V roce 2017 tento pár společně vyvedl vlčata na území NP
Bavorský les. Využívané teritorium nazvané „Srní“ (SRN)
zasahuje na území českého i německého národního parku. Po
150 letech to bylo první doložené narození vlčat v Bavorsku
a na Šumavě.
- V roce 2018 nemáme informace, zda se této první smečce v
tomto roce podařilo odchovat mláďata, ale víme, že roční vlk
ze Šumavy byl sražen autem na dálnici u Hamburku. Druhé
roční vlče bylo dle analýzy DNA z kořisti také zachyceno v
Německu v oblasti Durynska.
- V roce 2019 máme opět potvrzené rozmnožování ve smečce
„Srní“. Na fotopasti bylo zachyceno celkem 7 vlků nedaleko
obce Srní. Pravděpodobně další pár vlků se pohybuje na
Železnorudsku. Několik záznamů je také v jižní části NP a
CHKO Šumava.
- V roce 2020 bylo potvrzeno rozmnožování ve dvou smečkách a
to ve smečce „Srní“ a ve druhé, pohybující se na
Železnorudsku. Tuto smečku nazýváme „Železná Ruda“ (RUD). V
lednu 2020 byl nalezen vlčí trus ve Vojenském výcvikovém
prostoru Boletice. Analýzou DNA bylo zjištěno, že se jednalo
o stejného vlka, který byl následně sražen autem v březnu
2020 u Horní Vltavice. U Borových Lad se pravidelně
vyskytoval jeden vlk. Již druhým rokem byl zaznamenán
nepravidelný výskyt vlka na pravém břehu Vodní nádrže Lipno.
Dle genetických analýz sebraných vzorků z terénu na území NP
a CHKO Šumava bylo v roce 2020 identifikováno 13 jedinců. Na
podzim se podařilo poprvé v České republice obojkovat mladou
vlčici.
- V roce 2021 máme pomocí fotopastí potvrzené rozmnožování
ve smečce „Srní“ a nové smečky „Borová Lada“ (BOR). Vyvedení
vlčat ve smečce „Železná Ruda“ máme doloženo pouze pomocí
hlasové nahrávky. Čtvrtá smečka s názvem „Zvonková“ (ZVO) se
vytvořila z páru, který se na Novopecku a okolí Svatého
Tomáše pohyboval od roku 2019. V roce 2021 zde došlo k
úspěšnému rozmnožování a tuto smečku nyní tvoří minimálně 5
vlků. I v tomto roce se podařilo obojkovat dvě mladé vlčice.
Díky telemetrickému sledování mladé vlčice, která se
pohybuje ještě minimálně s jedním vlkem v okolí Pancíře u
Železné Rudy. Lze tak usuzovat o pátém teritoriu.
„Rozvoj vlčí populace v oblasti Šumavy je
rychlý, avšak ne úplně překvapivý. Už v roce 2017 nám bylo
jasné, že mláďata prvního šumavského páru budou hledat nová
teritoria a určitě budou obsazovat volné prostory nejen na
Šumavě a v Bavorském lese. Odhadujeme, že by v oblasti
národních parků a jejich blízkosti mohlo nyní žít mezi
dvaceti až třiceti vlky,“ říká zoolog Správy Národního parku
Šumava Jan Mokrý.
Aktuálně o sobě vlci nejvíce dávají vědět v
oblasti Nové Pece, Frymburku, v okolí Horní Plané a také v
oblasti Vojenského výcvikového prostoru Boletice. Místní
obyvatelé, ale i pracovníci Správy NP Šumava přímo pozorují
vlky nebo nacházejí jejich stopy relativně často a vlci se
objevují i v obydlených oblastech. Přitom se vůbec nemusí
jednat o nějaké nestandardní chování vlků, jak se někteří
lidé domnívají.
„Častější pozorování vlků může být způsobené
tím, že se smečka etabluje v novém prostředí. Zjednodušeně
řečeno: nejprve novou smečku vidíte, ale po nějaké době
zvířata jakoby „zmizí.“ To souvisí s tím, že si vlci zjistí
fungování lidí v krajině a přizpůsobí se. Mimo vlčích smeček
putují přírodou také jednotliví vlci, kteří neznají krajinu
a tak je možné je zahlédnout. Občas mohou působit až
dezorientovaně. S podobným jevem jsme se už setkali u první
vlčí smečky na Šumavě,“ vysvětluje Jan Mokrý.
Také je možné, že někteří pozorovatelé mohou zaměnit psa s
vlkem. Své zkušenosti s tím mají i zaměstnanci Správy NP
Šumava.
„Ve třech případech jsme vystopovali zvířata
do jejich boudy (1x německý ovčák, 2x československý vlčák).
Nejzajímavější byl čtvrtý případ nedaleko Strážného, kdy na
lesní cestu před kolegyni vyšel vlk. Po chvilce pozorování
se vydal přímo k ní a teprve v nepříjemně krátké vzdálenosti
se otočil zpět do lesa. Přes poměrně stresovou situaci
kolegyně zvíře z větší vzdálenosti vyfotografovala. Až po
zvětšení fotografie si všimla psího obojku. Zvíře bylo
posléze identifikováno jako saarloosův vlčák pocházející z
chovu za hranicemi v Německu,“ říká Vladimír Dvořák ze
Správy NP Šumava. Saarloosův vlčák je podobný
československému vlčáku a byl vyšlechtěný v Holandsku
Díky soustavnému monitoringu a studia vlčích smeček na
Šumavě se o jejich životě dozvídáme stále více. Můžeme tak
prezentovat život a chování těchto velmi inteligentních
zvířat, přinášet skutečná fakta široké veřejnosti a vyvracet
tak zažité mýty a desinformace.
|
