|
Z
REDAKČNÍ POŠTY: Za KreBul Zdeněk Krejsa
Helga Hošková Weissová vyrůstala s rodiči v
Praze. V prosinci roku 1941 byla s rodiči deportována do
ghetta v Terezíně, kde byli umístěni každý v jiných
kasárnách. Jednou poslala tatínkovi obrázek a on ji
odpověděl: „Maluj, co vidíš.“ Paní Helga tedy začala malovat
a díky tomu vznikla velice hodnotná obrazová sbírka, která
zachycuje každodenní svědectví z tábora pohledem
dvanáctileté dívky.
Po třech letech v Terezíně byli deportováni
do tábora smrti v Osvětimi. Tam odjela s maminkou, tatínek
nastoupil do transportu již dříve. Z Osvětimi pokračovala
cesta Helgy a její maminky do Freibergu u Drážďan, kde
musely pracovat v továrně na výrobu letadel.
Odtud však jejich cesta pokračovala do
koncentračního tábora Mauthausen. Jen díky velkému štěstí –
zpoždění vlaku – dorazily do Mauthausenu krátce poté, co
byla odstavena plynová komora. Tím si obě zachránily život a
dočkaly se osvobození.
Právě o tomto svém příběhu vyprávěla
přítomným studentům, kteří na setkání dorazili z Gymnázia
Prachatice a Střední pedagogické školy Prachatice. Během
setkání měli možnost pokládat dotazy a také vidět některé z
kreseb, které paní Helga namalovala přímo v Terezíně i
následně po osvobození. K tématu války se ve své výtvarné
tvorbě několikrát vracela.
Paní Helga i ve svých téměř 93 letech vypráví
o svém životě, který silně ovlivnily události druhé světové
války. Vzhledem k věku a zdravotním problémům paní Helgy
proběhlo setkání online, i tak bylo pro všechny přítomné
velmi silným zážitkem.
Studenti měli také možnost zalistovat ve
třech knihách – sbírce obrazů Maluj, co vidíš, v knize Deník
1938 – 1945, který si paní Helga psala již v koncentračním
táboře, a v neposlední řadě v knize Nikdo nás nečekal, která
vypráví o tom, co paní Helgu čekalo po návratu z
koncentračních táborů.
„Važte si svobody, přátelství, toho že u nás
není válka. Když vidím, co se kolem děje, že se opět válčí,
je mi z toho velmi těžko. Když vidím rodiny z Ukrajiny, jak
utíkají s pár věcmi, často čekají někde na nádražích,
vybavují se mi vzpomínky na rok 1941, kdy jsem takto s
rodiči musela já nastoupit tuto cestu. Je strašné, že jsme
se dožili další války. Věřili jsme, že se lidé poučili,“
zakončila své vyprávění paní Helga.
Setkání s pamětnicí se uskutečnilo v rámci
projektu Vzpomínka pro lidskost, podpořeném z prostředků
Jihočeského kraje a Nadačního fondu obětem holocaustu.
|
