|
#
Pondělí 26/12 2022 - Z REDAKČNÍ POŠTY
Jan
Dvořák – tiskový mluvčí Správa NP Šumava
Přes čtyři stovky
zachráněných a zpět do přírody vypuštěných živočichů,
desítky denně opečovávaných zvířat a stovky spokojených
návštěvníků – to je zjednodušený výčet jedné dekády
existence Záchranné stanice živočichů Národního parku Šumava
v Klášterci u Vimperka. Právě deset let pracovníci Záchranné
stanice v Klášterci léčí zraněná divoce žijící zvířata a
hlavně se je snaží vrátit zpět do přírody.
Záchranná stanice živočichů
v Klášterci nedaleko Vimperku byla vybudována pro pomoc
divokým živočichům zraněným lidským přičiněním. Snahou
Správy bylo takovou stanici postavit co nejblíže středu
chráněného území, kterým není jen národní park, ale i
chráněná krajinná oblast Šumava.
„Typickými pacienty jsou
ptáci zranění elektrickým proudem od drátů vysokého napětí.
Zvířata, která se střetnou s automobilem, ale také mláďata,
která nám přinesou lidé v domnění, že strádají,“ vysvětluje
ošetřovatelka Kristýna Falková, která se zde o zraněná
zvířata stará už bezmála devět let.
„Je to úžasná, i když časově ohromně náročná práce. Teď v
zimě toho není tolik, ale když k nám lidé na jaře nosí
mláďata ptáků nebo savců, je té práce tolik, že s kolegy
někdy ani nevíme, kam dřív skočit,“ doplňuje. Od roku 2012 v
Klášterci přijali k ošetření přes osm stovek zvířat.
Bohužel ne všechna se ze
svých zranění zotaví, a pokud ano, tak ne všechna je možné
vypustit zpět do přírody. „Naštěstí těch, která se nám
podařilo ošetřit a zpět úspěšně vypustit do přírody, je
většina. Za dobu existence záchranné stanice jich evidujeme
okolo čtyř stovek,“ vypočítává zoolog Vladimír Dvořák, který
se v péči o zraněná zvířata dělí s kolegyní Kristýnou
Falkovou, která s trochou nadsázky dodává: „Bohužel
nedokážeme říci, kolik z těch ošetřených a znovu vypuštěných
zvířat přežije a jestli vedou dlouhý a spokojený život –
nechodí se nám hlásit.“
Dá se říci, že co zvířecí
pacient, to samostatný příběh. Ten veřejnosti nejznámější je
patrně příběh rysa Davida, kterého v roce 2013 jako kotě
srazil automobil a způsobil mu závažná poranění zadních
končetin. „Po několika operacích se ho nakonec podařilo
doslova znovu postavit na nohy, ale protože v době havárie
byl velice mladý a dlouhodobé léčení nedovolilo ho znovu
vypustit do volné přírody, uzpůsobil se mu jeden z výběhů v
Klášterci. Po pár letech se připravil přírodní výběh v
Návštěvnickém centru Kvilda. Díky tomu všemu jsme Davidovi
zajistili deset let kvalitního života, který skončil letos
na jaře. Těch deset let, kterých se ale dožil, považujeme za
takový malý zázrak, po tom množství operací, nekonečně
dlouhé rekonvalescenci a také následků, které mu zůstaly do
konce jeho života,“ vypráví Kristýna Falková.
Vedle rysa se personál
záchranné stanice staral o množství běžných, vzácných i
velmi vzácných živočichů, a to včetně tetřevů, puštíků
bělavých, orla mořského, nebo potáplice severní. Většinu
zvířat přivezou pracovníci sami po té, co jim je nějaké
zraněné zvíře nahlášeno nálezcem. Někdy je však nálezci
přivezou sami a nezřídka úplně zbytečně.
„Mnohdy lidé „zachraňují“
mláďata, která to fakticky nepotřebují. Jedná se třeba o
malé, ale už opeřené ptáčky, kteří se učí létat, ale jsou
pod dohledem rodičů, nebo jsou to koloušci, které lidé
najdou na louce, ale přitom jen čekají na matku, která
odběhla,“ zmiňuje Kristýna Falková, která se v takových
případech pro tato mláďata stává adoptivní mámou. To jí
nastanou krušné časy: „Když se nám do stanice dostane
maličkaté mládě nějakého opeřence, je třeba ho pravidelně a
přitom velmi často krmit. Časté krmení však probíhá pouze
přes den, horší časy nastaly, když jsem doslova vypiplávala
třeba mládě veverky. Tomu jsem musela podřídit nejen svůj
denní ale i noční program. Prostě jsem se pár týdnů pořádně
nevyspala."
Záchranná stanice živočichů
Klášterec je otevřená také veřejnosti a to každoročně vždy
od začátku června do konce září. „Jednou týdně, vždy ve
středu sem může zavítat široká veřejnost, a to včetně škol.
Návštěvníky provedeme naším zařízením, při čemž představíme
zvířata, která u nás kvůli povaze trvalých následků
zůstávají a také se snažíme návštěvníky vzdělávat,
vysvětlovat třeba právě to, že ne každé zvíře, na které v
přírodě narazíme, je nutné hned zachraňovat,“ vysvětluje
Vladimír Dvořák.
Záchranná stanice živočichů
Klášterec se neustále rozvíjí. V posledních několika letech
se podařilo vybudovat několik nových voliér, například pro
krkavcovité nebo pro drobné pěvce. Tyto voliéry významně
zlepšují životní komfort zvířatům, případně zajišťují také
potřebnou izolaci pro zachraňovaná zvířata, aby při jejich
léčení a rekonvalescenci nevznikla nezdravá závislost na
člověku, kvůli které by pak bylo obtížné, nebo dokonce
nemožné zvířata vrátit zpět do přírody. Tato zařízení
vznikla především díky finančním příspěvkům od dárce pana
Zdeňka Havla z Prášil, který od roku 2019 do dnes přispěl
půl milionem korun a pomáhají také příspěvky nadace Via na
krmení a veterinární péči. Děkujeme!
 |
 |
|
