#
Neděle 3/3 2024 – Z REDAKČNÍ POŠTY: Ladislav Beran
Bylo to
před dvěma roky v březnu, když přišla z Kašperských Hor
velmi smutná zpráva - Emil Kintzl zemřel. Na Šumavě
utichl život a všichni ten den postáli, aby tichem
uctili památku velkého Šumaváka, který tady s námi ještě
měl být. Stalo se to na jeho milované sjezdovce na
Lišáku v Kašperských Horách, kterou udělal a na ní
lyžařsky žil.
Jak se z
knihy Šumavská legenda Emil Kintzl dozvíme: „V sobotu
jsem lyžoval naposledy. Srazil mně chlápek skoro o
čtyřicet let mladší a o čtyřicet kilo těžší. Přesto, že
jsem měl helmu a dobré vybavení, náraz to byl fatální. V
pondělí jsem ve špitále umřel.“ Tolik z knihy, která se
ve Volarech křtila.

Na Emila
Kintzla přišlo ve Volarech do společenského sálu radnice
vzpomenout mnoho lidí, kamarádů i osobností, kteří jej
měli rádi. Jan Fišer - autor knihy a průvodce večerem -
si k této příležitosti pozval vzácné hosty, kterými byli
Ivan Hlas - známý zpěvák a textař, jenž doprovodil tento
vzpomínkový večer několika písničkami, které měl Emil
rád.
Dál to byla
fotografka Lucie Rambousková, která s ním zažila mnoho
krásného při hledání míst pro fotografování, Jaroslav
Pulkrábek - vedoucí KIC Volary, jenž s Emilem Kintzlem
zažil mnoho krásného při tvorbě Zmizelé Šumavy, a Vlaďka
Rozmanová z Knihy Zlín, která knihu vydala. Kmotři
křtili Volarskou zlatou a Šumavským Bylinným.
Vzpomínkový
večer se nesl ve velmi přátelské náladě, vždyť kdo Emila
Kintzla znal, ví, že on by to tak chtěl. Emil Kintzl je
za mne druhý největší Šumavák všech dob. Kdo byl první?
Tak na to je jednoduchá odpověď, byl to Karel
Klostermann - spisovatel Šumavy. On byl velký Šumavák
konce devatenáctého a začátku dvacátého století. Jeho
dílo je v knihách a životních vzpomínkách na těžký život
na Šumavě. Emil na pana Klostermanna navázal a svým
dílem a popularizací Šumavy se stal pro většinu Šumaváků
a nejen v sále tím druhým velkým Šumavákem, který žil ve
velké části dvacátého a přelomu jednadvacátého století.

Krásné
vzpomínání doprovázeli fotografie z míst jemu
nejbližších - Hartmanic, Srní, Sušice a milovaných
Kašperských Hor, kde strávil největší část šumavského
života, ale i míst Zmizelé Šumavy. Bylo to o životě,
těžkém i dobrém a vždy o tom, jak to s nadhledem vše
bral. Zažil osvobození Šumavy americkou armádou po druhé
světové válce a nefér období, které nastalo po roce
1948, aby se v plné síle dožil pádu Železné opony a
svobody v roce 1989.
Vzpomínkový
večer se chýlil ke konci a přišel dárek od Fotoateliéru
Seidl Český Krumlov. To když ředitelka tohoto institutu
Zdeňka Mrázková předala Janu Fišerovi fotografii Emila
Kintzla, jak ho vyfotili u nich ve fotoateliéru a Emil
byl za ni tehdy moc rád.
V průběhu
večera a na závěr byl Emil oceněn dlouho trvajícím
potleskem s pozdravem k nebeské bráně a slovy: „Emile,
lidé odcházejí, ale legendy zůstávají a ty legendou
jsi." Poděkování patří všem, co tento krásný večer
připravili a všem, kteří jste přišli.










|