|
Text a foto:
ZDENĚK PŘIBYL
Setkání dostalo název Editaton
Prachatice 2 a začalo ve středu 30. října. V přednáškovém
sále Prachatického muzea nejprve zájemci absolvovali
instruktáž jak na vkládání fotografií do systému a poté byla
na řadě přednáška o restaurování v Prachaticích.
Už jste někdy hledali ilustraci
pro váš text, obrázek k článku nebo třeba jen fotku na
přiložení k e-mailu? V takovém případě vám může pomoci
internetové úložiště svobodných mediálních souborů zvané
Wikimedia Commons propojené s Wikipedií. Založeno bylo v
roce 2004 a čítá zhruba 20 milionů souborů. Převažují
fotografie a kresby, ale přibývá i animací, videosouborů a
zvukových nahrávek. Vše je volně k dispozici nebo k užití
pod svobodnými licencemi.
Takovouto informací dostali na
úvod zájemci o spolupráci na tvorbě hesel Wikipedie a
vkládání do Wikimedia Commons. Pak se jich ujal odborník na
slovo vzatý - Jaro Zastoupil z Wikimedie a s každým pracoval
individuálně. "Zatímco čerpat ze souborů může každý, vkládat
smí jen ten, kdo se řádně přihlásil a dodrží přesně
stanovené podmínky," zdůraznil Jaro Zastoupil. A poté
každého zájemce dovedl krok za krokem až k vložení své první
fotografie do systému.
Instruktáž absolvoval i redaktor
PRACHATICKOnews.cz Zdeněk Přibyl, který umístil na Wikimedia
Commons dvě fotografie z květnové hrané scénky obchodování
po příjezdu karavany po Zlaté stezce z Pasova do Prachatic.
Po přestávce pak koordinátorka Editatonu Prachatice 2 Šárka
Frantová z Prachatického muzea uvedla živé legendy
restaurování památek v Prachaticích - restaurátory Tomáš
Skořepu a Jiřího Maška. Působí ve městě pod Libínem dobrých
čtyřicet let a práci jejich citlivých, ale pevných rukou tu
můžeme obdivovat takřka na každém kroku.
Své středeční posluchače v přednáškovém sále Prachatického
muzea oba restaurátoři doslova nadchli. Nejprve vysvětlili
základní pojmy, jako třeba suché a mokré sgrafito, a pak je
pozvali na procházku po jednotlivých restaurovaných památkám
spojenou s promítáním výstižných obrázků.
Začalo se v kostele sv. Petra a
Pavla ve Starých Prachaticích, kde před léty začínali.
Zažili tam například zvedání stropu kostela čtveřicí
vojenských jeřábů a rychlé dozdívání stěn ve vzniklé mezeře.
Jen ta nová dlažba ji připadala vhodná spíš do metra.
Postupně se dostávali k jednotlivým obrazům, městským domům
a sgrafitům a nezůstali svým posluchačům dlužni ani několik
veselých historek z restaurování či informací takříkajíc ze
zákulisí...
Jako třeba že kostel ve Starých Prachaticích má
bezkonkurenčně nehustší síť grafit - nápisů a kreseb na zdi,
a to na kůru. Že tzv. Sojkův dům naproti kostelu sv. Jakuba
má v interiéru málo známé, vzácné a krásné malby. Že nápisu
na zdi v arkádách Staré radnice zmizel při restaurování
poslední řádek "...z tejto výšky dolů" (celý na fotografii).
Že moderní malba na Staré radnici, která není jejich dílem,
sem určitě nebyla vhodná nebo kolik práce jim dalo
restaurování dřevěných plastik Ježíšových Marii v Dolní
bráně po požáru. A také to, že většina drobné mravenčí práce
restaurátorů nakonec není ani vidět (snímek s papírky a
špejlemi).
Samozřejmě došlo i na
rekonstruovanou fasádu Národního domu, sgrafito sv. Kryštofa
s Ježíškem, proměnu fasády Nové radnice, a dřinu na
Rumpálově domě. K restaurátorským lahůdkám patřila ukázka
tvrdé práce při rozřezávání obrazu na zdi a hotového
výsledku po jeho opětovném složení a restaurování. Na závěr
si Tomáš Skořepa nechal ještě jednu zajímavost: Na tzv.
Heydlově domě (lidově u Poláků) je na levé straně u velkých
vrat podle něho něco jako dopravní značka. Byl tady snad
původně vjezd do parkánu?
O Editatonu Prachatice 2 jsme
psali
zde. Najdete tam i program setkání wikipedistů, které
potrvá až do neděle.
|
