|
Text a foto:
ZDENĚK PŘIBYL
Kniha, kterou Ondřej Fibich vydal ve vlastním nakladatelství
Antýgl, nese podtitul Skrytá tvář krajiny, věštci, čáry,
léčitelé, víra, zázraky, znamení, bytosti hor a plání. Svými
obrazy ji ilustroval Petr Štěpán a fotografie pořídila Ivana
Řandová ze Strakonic. Podílelo se na ní Grafické studio
Kolář & Kutálek z Horažďovic, předmluvu napsal Jan Bílý a
doslov Vladimír Just. Zájemcům a milovníkům Šumavy -
tentokrát v odlišné, originální podobě - knihu podepisoval
autor zeleným inkoustem a odpovídal na jejich otázky.
"Knížku jsem začal psát v roce 1980, když jsem poprvé
navštívil ve Strašíně pátera Františka Daniela Merta. To
byla pro mě taková brána do Šumavy, skrz něho jsem se mohl
začít Šumavě přibližovat. A čím víc jsem do Šumavy zapadal,
tím to bylo vášnivější. Pro mě je Šumava báječná ženská,
která ale potřebuje dlouhodobý přístup, neotevře se vám hned
napoprvé," vyznal se ze své lásky hned v prvních větách
Ondřej Fibich, který o sobě mluví jako o potulném šumavském
spisovateli.
Těch dalších vět pak bylo tolik a tak zajímavých, že jsme si
pro prachatickoNEWS.CZ domluvili větší povídání na příště.
Dojde v něm i na celou řadu jmen lidí, které na Šumavě autor
potkal, i na tým, v čele s dalším milovníkem Šumavy
Vladimírem Justem, který spolu s ním na knize čtyřicet let
pracoval.
"Nejdřív jsem začal knížku jen tak polehoučku psát, pak jsem
v práci pokračoval, a po těch letech přišla chvíle, abych ji
vydal. Je to spíš vášeň a láska. Dá se říci, že knížka Cesty
k Šumavě je vlastně takovým matematickým vynásobením děl
Karla Kostermanna a Josefa Váchala," dodal Ondřej Fibich.
Bylo zřejmě symbolické, že na závěr autogramiády si knihu
přišla také prohlédnout ještě jedna milovnice Šumavy, paní
Zdeňka Di Santo z Beneventa u italské Neapole. Tato rodačka
z Husince ze známé rodiny Ziegrosserových se také netajila
svou láskou k Šumavě i Pošumaví. Je zřejmé, že právě tento
krásný virus pomůže nová kniha Ondřeje Fibicha dál příjemně
šířit...
|
