Text a foto:
ZDENĚK PŘIBYL
Jiřinu Dolejškovou známe i jako sportovní parašutistku,
která lásku k tomuto sportu získala po svém otci,
zaznamenala sportovní úspěchy a dostala se až do
reprezentace. Ve své pracovní profesi je organizátorkou
mezinárodních výstav umění po celé Evropě. Na prachatické
radnici působí víc než 32 let a její pracovní mise letos v
červnu dospěla do cíle. Je poslední z původní kulturní party
ve městě. Od 1. července je v důchodu. A má se vskutku za
čím ohlédnout.
"Měla jsem to štěstí, že krátce po maturitě jsem nastoupila
na Okresní kulturní středisko v Prachaticích a kulturní
řemeslo jsem se mohla učit od takové významné osobnosti,
jakou byla paní Alena Vandlíčková. To se mi později, když
jsem přešla na tehdejší Městský národní výbor, až pak
Městský úřad Prachatice, a vlastně až do dneška, velmi
hodilo při nejrůznější práci na různých pozicích. A pak opět
v kultuře, když ta začala nabírat na obrátkách a vracet se k
některým původním nápadům. Tím hlavním vzorem byla slavnost
Wožení soli po Zlaté stezce v roce 1969 se Zdeňkem
Podskalským a Jiřinou Jiráskovou, jako předobraz dnešních
Slavností Zlaté stezky," říká Jiřina Dolejšková, která se
podílela na scénáři prvního ročníku obnovených slavností v
roce 1990.
"Každá práce, která přišla, byla pro mě výzvou," potvrzuje
křehká žena Jiřina Dolejšková s úsměvem. Odbor kultury,
školství a cestovního ruchu Městského úřadu řídí dvanáct
let, prvních šest roků jako pověřená jeho vedením. Na co
bude ze stovek organizovaných drobných i velkých akcí ráda
vzpomínat, to je čtrnáct ročníků mezinárodního výtvarného
workshopu SALVE Prachatice. Město Prachatice ve spolupráci s
Asociací jihočeských výtvarníků a dalšími spolupracovníky ho
každoročně pořádá k poctě prachatického rodáka sv. Jana
Nepomuka Neumanna a v posledních letech se podařilo výrazně
dílnu i město i její zásluhou prosadit na mezinárodním poli.
"Na workshop k nám přijíždí desítky umělců z Čech,
Slovenska, Rakouska, Německa, Francie, Itálie a dalších
evropských zemí či dokonce z Japonska a konkrétní témata se
mění. Z výtvarných děl, které umělci věnují našemu městu,
vznikla postupně kolekce, kterou v rámci propagace
Prachatic, ale i jako poděkování výtvarníkům, vystavujeme na
různých místech v Evropě. Počínaje dvěma výstavami na
velvyslanectví USA v Praze, také na velvyslanectví ve Vídni,
dále ve slovenské Národní galerii na Bratislavském hradě či
v italské Florencii nebo francouzském Pont-du-Château,"
vyjmenovává Jiřina Dolejšková některé výstavy z rozsáhlého
projektu, při jehož začátku byla.
Vrcholem pak podle jejích slov byla výstava v Římě, kde se v
katedrále sv. Alfonse dostalo vybraným obrazům a fotografiím
s tématikou sv. Jana N. Neumanna biskupského požehnání.
Můžeme ještě prozradit, že už projednala a připravila i
výstavu SALVE v katedrále v americké Filadelfii, kde sv. Jan
N. Neumann působil jako biskup, včetně originálního programu
na zahájení školního roku pro děti ve filadelfské škole
zasvěcené tomuto prvnímu americkému světci. Tento projekt se
vinou omezujících opatření neuskutečnil.
Jiřina Dolejšková si cení spolupráce se všemi partnery při
organizování těchto výstav. Je mezi nimi například slovenský
historik umění a člen Evropské akademie věd a umění Ľuboslav
Moza. Tato spolupráce přinesla městu Prachatice prestižní
ocenění Identifikační kód Slovenska. Mezi spolupracovníky
patří i Velvyslanectví ČR v Rakouské republice a České
centrum cestovního ruchu ve Vídni, vysocí církevní
hodnostáři a velvyslanci dalších zemí. Za všemi institucemi
stojí spolupráce s konkrétními, šikovnými lidmi. "Nesmírně a
do konce svého života si budu vážit děkovných dopisů, které
jsem dostala například od Svatého stolce ve Vatikánu. Měla
jsem také připravenou řadu dalších akcí, třeba cyklus výstav
SALVE v partnerských městech Prachatic, ale všechno to
překazila korona," dodává Jiřina Dolejšková.
Ke koronavirové době a omezujícím vládním opatřením má jednu
zajímavou poznámku. "My jsme i v tomto období, korona -
nekorona, museli všechno odpracovat podle harmonogramu
prací. Plánované akce či výstavy připravit scénáristicky,
personálně, organizačně, technicky a hlavně zajistit
finančně. Často i v několika verzích - podle možných stupňů
rozvolnění. Přesto, že to většinou skončilo takříkajíc v
šuplíku, nepovažuji to za zmarněnou příležitost. Ta práce
byla nová a jiná zároveň."
Nyní jsme, jak všichni doufáme, z nejhoršího snad venku,
kultura se i v Prachaticích opět probouzí. "Připravili jsme
na našem odboru akce na celé prachatické kulturní léto.
Pokračovat budeme ve velmi osvědčeném cvičení, které
probíhalo na parkáně, v letošním roce se uskuteční na louce
krytého bazénu, v komentovaných prohlídkách města, které se
setkávají s úžasným ohlasem, novinkou jsou dopolední matiné
ve Štěpánčině parku. Řada dalších akcí a ještě širší
prezentace na internetu už teď budou na kolegyních a nové
paní vedoucí odboru," doplňuje Jiřina Dolejšková. "Za sebe
mohu říct, že jsem si vždycky vážila, že můžu pracovat na
úřadě, a měla jsem ráda tu práci, která mě naplňovala."
Co bude dělat dál? „Mám o program postaráno, bude to nová
životní éra,“ těší se Jiřina Dolejšková. Držíme ji palce!
Ale stejně bychom čekali, že možná od ní začnou k nám na
Šumavu brzy chodit pozvánky na nějaké pěkné kulturní pořady,
třeba v moravské metropoli...
|
|
|
|
|