|
Text a foto:
ZDENĚK PŘIBYL
Po úvodním slově galeristky Šárky Hettnerové a hudebním
vystoupení houslového souboru ZUŠ Prachatice pod vedením
Petra Vyroubala výstavu dvěma členům Asociace jihočeských
výtvarníků zahájil předseda asociace Vít Vavřinec Pavlík. Na
úvod vyslovil potěšení z toho, že děti ze základních
uměleckých škol mohou po dlouhých omezeních kvůli koronaviru
opět veřejně vystupovat.
"Na pohled možná hodně rozdílné práce obou autorů se v
podstatě liší jen v přístupu k tvorbě," uvedl předseda AJV k
dílu malíře Vladimíra Blažka, který vystavuje zejména malby
na použitých ubrusech s vyšívaným geometrickým ornamentem, a
k obrazům malíře Pavla Škody, autora maleb - příběhů
vycházejících z reality, ale vznášejících se na křídlech
fantazie. "Nejdůležitější v tvorbě je, aby autor vzbudil
nejprve v sobě a pak v divákovi emoce, a to se oběma
originálním autorům dobře daří. Věřím, že výstava jejich
prací bude mít v Prachaticích úspěch," dodal předseda AJV
Vít Vavřinec Pavlík.
Vladimír Blažek z Klatov (ročník 1961) pracuje jako
arteterapeut v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech, a také
externě přednáší na katedře psychologie na Pedagogické
fakultě Západočeské univerzity v Plzni.
Věnuje se především malbě, kterou často používá jako podklad
pro další lineární kresbu upomínající na tetování kůže. V
roce 2010 získal cenu Junge Kunst Sparkasse Passau.
"Obrazy už tam jsou," odpověděl uvážlivě na naši záměrně
provokativní otázku, kdy přijdou na relativně prázdná
plátna na malířských stojanech jeho obrazy. Podle svých slov
používá nyní často ke své tvorbě staré ubrusy, ale třeba i
ložní prádlo. "Chci těmto věcem vlastně poskytnout nový
život," dodal.
Pavel Škoda (ročník 1971) z Prostějova je výraznou osobností
nejen jihočeské umělecké scény. Maluje obrazy olejem,
akrylem i kombinovanými technikami, nebojí se sáhnout třeba
po spreji či jiných neortodoxních nástrojích. "Moje obrazy
jsou především příběhy, které se staly nebo by se také mohly
stát," říká Pavel Škoda o svých pracích, překypujících
nečekanými, někdy i drsnými, fantaziemi.
S oběma skromnými malíři, kteří se při zahájení výstavy
mohli účastníkům vernisáže jevit jako málomluvní, jsme si u
velmi dobře zásobeného bufetu pěkně popovídali. Oba jsou
například vyznavači tzv. otevřeného díla, jak ho, původně v
literatuře, definoval italský spisovatel Umberto Eco. Jde o
dílo určené co nejširšímu spektru čtenářů, kteří se mohou
vzájemně výrazně lišit - věkem, sociálním postavením,
vzděláním, náboženským vyznáním či politickým smýšlením.
Nelze u něj jednoznačně určit žánr, protože se v něm různé
žánry prolínají. Otevřené dílo nabízí svobodu v tom, jakým
způsobem se každý rozhodne umělecké dílo chápat.
A taková díla oba malíři v Prachaticích na chodbě a v obou
patrech galerie až do konce roku vystavují. Vladimír Blažek
například téměř fotografické portréty Předci s vyšívaným
ornamentem, sólové obrazy jako Buvol a především celou řadu
svých ubrusových Prostřeno s velkým počtem variant. Pavel
Škoda třeba zase dva triptychy Preparovaná krajina a Zdi
gheta, a dále samostatné obrazy Sedm let tráva neroste či
Rekonstruovaná krajina, až po velkoplošné Pískoviště, Lži
proroci či industriálně se tvářící, ale na představivost
mířící Most.
|
