|
Text a foto:
ZDENĚK PŘIBYL
Pořad nazvaný Historie, vzpomínky a roky
strávené na hranicích přivedl ve středu 17. listopadu v
podvečer do vimperské Kavárny Ve Skále dlouholeté české
celníky z hraničního přechodu Strážný - Philippsreut Dušana
Žampacha a Františka Bízka. A také několik desítek
posluchačů i pamětníků. Přivítal je jeden z hlavních
organizátorů probíhajícího 7. knižního festivalu Šumava
litera ve Vimperku, spisovatel Martin Sichinger.
Nejprve Dušan Žampach, který jako celník
strávil na hranicích více než třicet let, s pomocí své
bohaté sbírky fotografií z historie i nedávné současnosti
povodil návštěvníky po některých úsecích vimperské větve
středověké obchodní cesty Zlatá stezka. Jako znalec Šumavy
připomněl i řadu zajímavostí na obou stranách česko -
bavorské hranice.
Od bavorského Philippsreutu, mostu na
Mechovém potoce pod Českými Žleby a Třístoličníku, cestou do
Strážného před Landstrassen, nebo podél hraničních kamenů na
Bučinu s bývalými hotely, na řadu přišlo i Nové Údolí,
Kvilda či Prameny Vltavy. To už v něm ale nad turistou jasně
vítězil celník, takže ke každému místu připojil zajímavou
historku z hranice.
Do vyprávění se naplno zapojil a poskytl
další zajímavé fotografie i František Bízek. Například když
přišla řeč na novodobé otevření hraničního přechodu Strážný
- Philippsreut před padesáti lety v roce 1971. Sám tady
působil od té doby více než třicet let, do roku 2003.
Společně s Dušanem Žampachem vzpomínali například na detaily
vůbec prvního odbavení na hranicích. Těmi prvními
cestujícími na Západ byli manželé z Lenory, kteří do Německa
vezli v autě plný kufr skla a musela se pro ně "nahoře"
vyjednat výjimka.
Zavzpomínali i na to, jaké tam bývaly zimy.
Když chtěli do bufetu, museli vzít lopatu a proházet si
pěšinu ve vysokém sněhu. Někdy i 32 hodin se na přechodu
nepohnulo ani kolo. Několikrát tu ale bylo ve službě rušno.
Snad největší mimořádnou událostí byl v roce 1984 pokus
teroristy s rukojmími a autobusem s bombou a smrtelně
jedovatým yperitem vynutit si průjezd na Západ. Pohraničníci
a celníci tento pokus šikovnou, i když nebezpečnou fintou
zmařili. Dostali za to odměnu, ale: Po sametové revoluci je
prchající žaloval u soudu, že mu bránili v odchodu do
svobodného světa...
Další mimořádnou událostí byl pokus "enderáků"
podjet Volhou hraniční závoru z tankové hlavně vyztužené
lany. Volha přišla o střechu, ale bohužel v autě přitom
zahynul osmiletý syn jednoho z prchajících.
K zajímavostem patřilo, že tady časem
zaznamenali tři těžko uvěřitelné, ale spíše úsměvné pokusy o
násilné překročení hranice z Německa do Čech. Vždy se
jednalo o Bavoráka, který s velkými zavazadly přecházel
hranici mimo přechod. Nebylo mu ani dobře rozumět, ale po
zadržení žádal azyl od sovětské mise nebo si přál hovořit se
Stalinem...
Služba na hranicích, jak se oba celníci
shodli, byla náročná hlavně na psychiku. Museli písemně
hlásit každý kontakt s kolegy na bavorské straně, například
na Vánoce měli povolenou návštěvu 15 minut a na zakoupení
dárku schválených 150 korun. Samozřejmě, že dopláceli ze
svého. Sice například mohli na borůvky, brusinky, či se v
pásmu koupat, ale museli vždy žádat týden předem a být při
tom stále pod dozorem...
Podle slov Martina Sichingera, knižní
festival Šumava litera vyvrcholí ve Vimperku v sobotu 20.
listopadu. A to nejprve předvánočním trhem šumavské
literatury od 10:00 do 17:00 v hotelu Zlatá hvězda. Od 11:00
do 17:00 na stejném místě poběží přednáškový festivalový
maraton na letošní téma Pohraniční stráže. Galavečer
festivalu spojený s vyhlášením a předáním cen legendy
šumavského knihtisku Johanna Streinbrenera, se uskuteční od
19:00 v Městském kulturním středisku.
|
