|
Text a foto:
ZDENĚK PŘIBYL
"Archeologie přišla během uplynulých třiceti
let vinou amatérských hledačů o obrovské množství nálezů a
poznatků," uvedl archeolog Prachatického muzea Marek Parkman.
"V poslední době však původně vyhrocená válka mezi
archeology a amatérskými detektoráři postupně přechází ke
spolupráci obou stran," dodal.
Zkušený archeolog Marek Parkman doprovázel
své poutavé vyprávění promítáním výmluvných obrázků. Nejprve
uvedl posluchače do obrazu, když konstatoval, že v Čechách
působí tři stovky profesionálních archeologů a zhruba 10 000
amatérských detektorářů. Ti mají na kontě odhadem 100 000
nálezů. Nějakých 1 500 hledačů spolupracuje s
profesionálními archeology, ale do muzeí se z nálezů
dostávají podle jeho slov jen promile.
Pohnutky obou početně nesrovnatelných táborů
jsou různé, ale v jednom stejné. Liší se v základu, totiž
profesionální archeologové chtějí zachránit a zachovat tuto
část kulturního dědictví lidstva pro budoucnost. Detektoráři
hledáním zejména relaxují ve volném čase, uspokojují svou
sběratelskou vášeň anebo sledují tvrdě pouze svůj zisk
plynoucí z prodeje nalezených věcí. Obě skupiny však
společně zažívají obrovské dobrodružství, vzrušení a
adrenalin.
O postupné sbližování obou táborů se nově
stará speciální internetový portál zvaný ve zkratce PAS.
Spustili ho od letošního dubna Archeologické ústavy Akademie
věd v Brně a Praze a archeologové tak nabídli detektorářům
spolupráci. Web má umožnit na jedné straně naplnit touhu po
samostatném amatérském pátrání a zároveň ochránit takto
objevené nálezy před zničením. (Další informace
zde.)
"Spolupracující hledači budou mít díky
portálu příležitost být v kontaktu s oborem a dál se
vzdělávat. Zároveň mohou své vlastní nálezy snadno a veřejně
prezentovat. Má to ovšem několik podmínek," vysvětlil Marek
Parkman.
Každý zapojený hledač musí být ochoten spolupracovat s
archeology z organizací, které jsou v ČR oprávněny provádět
archeologické výzkumy, v našem regionu tedy s Prachatickým
muzeem. Pod vedením archeologa se každý zájemce musí
seznámit se základy práce s nálezy podle profesionálních
zásad – zejména jak lokalizovat, popsat a zdokumentovat
nález. Aby nedocházelo, jak se bohužel často děje, k jeho
nenávratnému znehodnocení. Pro odborníka jsou stejně
důležité jako vlastní nález i přesné místo a řada dalších
okolností nálezu.
Marek Parkman neopomenul vysvětlit ani
platnou zákonnou úpravu nalézání a nálezů. Ukázal také řadu
obrázků nejzajímavějších archeologických nálezů z
Prachaticka uložených v Prachatickém muzeu. Byla mezi nimi i
zlatá keltská mince, unikátní pečetidlo, bronzový náramek,
hroty, nože a sekáče, jezdecká ostruha, nebo nálezy depotů -
souboru předmětů uložených do země, například jako oběť nebo
uschování v neklidných dobách. Ty se nalezly například v
Třebanicích - Velkém Hrádečku a ve Vodici u Lhenic.
Stejný čas jako přednášce byl poté věnován
otázkám a odpovědím. Ukázalo se podle druhu dotazů, že v
auditoriu přednáškové síně Prachatického muzea usedli i
někteří hledači.
Dotazy směrovaly například k tomu, jak daleko
od hradů či tvrzí se smí hledat, od jaké úrovně nálezu by se
měl hlásit archeologům nebo zda bude Prachatické muzeum
nejzajímavější archeologické nálezy vystavovat. Z odpovědí
archeologa vyplynulo, že celá plocha České republiky je
podle zákona kulturní krajinou s archeologickými nálezy a že
neorganizované amatérské hledání je vlastně nezákonné.
Výstavu nejzajímavějších nálezů připravilo Prachatické
muzeum před dvěma roky a může se někdy i opakovat.
|
