|
Text a foto:
ZDENĚK PŘIBYL
Moderátor Jan Dvořák přivítal ve čtvrtek 10.
února večer vimperského hudebníka, pedagoga a skladatele
Jana Tláskala, dále největšího znalce Šumavy a skvělého
vypravěče Emila Kintzla, člověka, který ví o Šumavě skoro
všechno a nedá na ni dopustit, a režiséra, filmaře a
hudebního skladatele Jana Fischera.
Sestava opravdových profesionálů ve svém
oboru a zároveň lidí z masa a krve udržela pozornost téměř
zcela zaplněného sálu kulturního střediska více než půl
druhé hodiny. A diváci se při tom velmi dobře bavili. A také
se do besedy zapojovali.
Jan Tláskal zahájil večer hudebním kouskem od
českého hudebního skladatele Karla Weise, autora souborného
vydání Český jih a Šumava v lidové písni. Po něm se ve
Vimperku jmenuje jedna z ulic, a žel, málokdo ví, o koho
jde. Besedu pak provázel špičkovými hudebními vstupy.
Například Kintzlovým nejoblíbenějším jazzovým
kouskem Borůvkové kopce, jak Emil nazývá skladbu Blueberry
Hill. Nechyběl ani přesvědčivý úryvek z opery Karla Marii
von Webera Čarostřelec, inspirované místem na Šumavě.
Postupně došlo i na precizní klavírní podání
vybraných skladeb legendárního básníka, textaře a scénáristy
Ivo Fischera, Janova otce. Vyšlo najevo, že zatímco otec
Fischer
složil pro řadu populárních zpěváků na tři tisíce písní,
jeho syn Jan, a to se také málo ví, jich má na kontě zatím
tři stovky! Vrcholný hudebně emotivní okamžik však měl ještě
přijít. Postarala se o něj vonička písní Fischera staršího
známých v podání Waldemara Matušky. Žluté růže z Texasu pak
si pak už dokonce nahlas pobrukoval celý sál.
O čem bude beseda s Emilem Kintzlem a Janem
Fischerem jasně určilo hned na začátku promítnutí prvního dílu
série Zmizelá Šumava. Byl to ten, který představuje
šumavského vypravěče a spolu s ním zavádí diváky na zaniklou
Hůrku u Prášil. V 50. letech minulého století se v této obci
odehrálo neslýchané zvěrstvo. Opilí vojáci tam z hrobky
vyndali rakve s mumiemi. Se ženami, oblečenými v krásných
róbách, tančili a pak všechny mrtvé z významných šumavských
rodin rozstříleli a zakopali. Podle legendy, která se na
Šumavě dodnes traduje, je za to stihl spravedlivý trest – do
roka všichni zemřeli. Na místě dnes stojí kamenný památník.
Beseda se pak vrátila k zážitkům z natáčení
úctyhodné série Zmizelé Šumavy. Emil a Jan ho střídavě
komentovali ve veselejším duchu. Diváci se například
dozvěděli, jak malý Jeník poslouchal Emilovo vyprávění o
životě rázovitých šumavských lidí a chtěl se o ně později
podělit s ostatními. Emil zase nechtěl být filmovým
vypravěčem. První společné natáčení ukázalo, že to půjde,
ale...
"Na moji první otázku odpovídal šest minut, a
já potřeboval jen tři věty," vzpomínal režisér s úsměvem. A
když to po filmařsku střihneme, úspěšná dvojice má dnes na
kontě 60 dílů Ztracené Šumavy. Přestat prý chtěla už při
padesátém, ale nešlo to. Takže - co bude dál, ještě
uvidíme...
Jan Fischer dal také nahlédnout do své "tvůrčí
kuchyně", která má podle jeho slov polohu pololežatou v
posteli ve zšeřelé místnosti a v plném soustředění. Emil
Kintzl dal zase k lepšímu několik docela peprných příhod ze
svého dvojího učitelování na Šumavě, poprvé když mu bylo
devatenáct let a podruhé začátkem 90. let po sametové
revoluci, po patnácti letech práce kotelníka z trestu za své
názory, které se nelíbily totalitní vrchnosti. Kniha Učitel
na Šumavě, která jeho zážitky shrnuje, při besedě také
nechyběla.
Moderátor Jan Dvořák, redaktor s rozhlasovou
praxí a zkušenostmi mluvčího Národního parku Šumava, vedl
besedu do finále, v němž se autoři svěřovali, co mají v
plánu. Jan Fischer má spoustu nápadů, a rád by pokračoval ve
všech tvůrčích činnostech jak dosud. Jan Tláskal bude určitě
dál dělit svůj čas mezi tři velké lásky - hudbu,
fotografování, které náleží spolu s historií, výtvarným
umění a turistikou k největším koníčkům. A samozřejmě
Šumavu, kde se narodil a na níž se rád dívá objektivem svého
fotoaparátu, nejraději z vrcholku Boubína.
Emil Kintzl chce pokračovat v nedávno
zahájené obnově křížků na památných místech Šumavy. Jeden z
nich prý dostane i hajný ve schwarzenberských službách Karl
Paleczek, který jako první na Šumavě, ale i první v Čechách,
vyrobil v roce 1890 lyže. A jako první s nimi také zdolal
vrch Smrčinu.
Po skončení besedy následovala autogramiáda
Emila Kintzla a Jana Fsichera. A zájem o jejich knihy byl
opravdu velký...
|
