|
Michaela Veselá, YMCA Husinec
Několik dní obrovského nasazení, dobroty
mnohých lidí, ochoty pomáhat jiným v nouzi dříve, než se
ostatní rozkoukají, téměř 2 000 kilometrů a pomoc za čtvrt
miliónu korun. Výsledkem je konkrétní pomoc konkrétním
ukrajinským lidem. Jak k tomu vlastně došlo?
Nad ránem 3. března předali členové Církve
bratrské z Husince na maďarsko-ukrajinských hranicích
humanitární náklad potravin, hygienických potřeb, domácích
spotřebičů, nádobí, dek, spacáků, lůžkovin, hraček a zimního
oblečení pro dospělé i děti. Součástí nákladu byly také
hygienické prostředky, pleny, suché potraviny a výživy pro
miminka a malé děti.
„Na hranicích jsme humanitární pomoc předali
zástupcům Ukrajinské baptistické církve,“ říká Timoteus
Chán, člen Církve bratrské a YMCA Husinec, který
spoluorganizoval sbírku a účastnil se její přepravy. Jejich
cesta vedla z Husince, přes Brno, Bratislavu, Budapešť
směrem na maďarsko-ukrajinské hranice. Náklad na místo vezli
čtyři lidé ve dvou dodávkách.
Příběh s dobrým koncem má ale svůj smutný
začátek. Pojďme sdílet pomyslný deník této akce a podívejme
se, jak to vlastně začalo. V pátek 25. 2. 2022 se Lena,
členka Církve bratrské v Husinci, Ukrajinka žijící mnoho let
se svou rodinou v České republice, spojila se svými přáteli
z Ukrajinské baptistické církve sídlící na Praze 1, kteří
již v té době pořádali sbírku humanitární pomoci.
Oslovila své přátele z Prachaticka a Táborska,
kde nějaký čas žila, zda by pomohli sbírat potraviny,
oblečení a vše potřebné. Sesbírané věci se scházely v Praze,
protože zde měli členové církve aktuální informace o
potřebách lidí postižených válkou. V neděli se Lena
domluvila se členy Církve bratrské v Husinci a YMCA Husinec,
že je možné informace o sbírce rozšířit i mezi další ochotné
lidi na Prachaticku a zajistit sbírku v budově církve.
Téměř ihned se začaly šířit a sdílet
informace o možnosti zapojit se všemi možnými nástroji,
zafungovaly především vzájemné hezké vztahy a také síla
sociálních sítí udělala velký kus práce. Jen za neděli jsme
humanitární pomocí zaplnili sklep a následně během pondělí i
vstupní prostory církve v Husinci. Do naší sbírky přispěla i
Diakonie Církve bratrské, která nám vyčlenila ze své veřejné
sbírky částku 30 000 korun na nákup chybějících potravin.
Organizovat a zrealizovat takovou sbírku je
jedna věc, druhá věc je, jak ji dostat na konkrétní místo a
zajistit její bezpečný převoz. I zde členové církve obstáli
a prokázali své schopnosti rychle a flexibilně reagovat a
bez zbytečných prostojů zajistit odvoz humanitární pomoci.
Ne vždy jde ale vše tak, jak bychom si představovali.
Původně měly vypůjčené dodávky vyjíždět hned
v pondělí, ale odjezd byl posunut až na středu. Jak to bývá,
rychlost procesu zbrzdily administrativní překážky. Podle
členů výpravy dokonce v jeden čas hrozilo, že materiál na
Ukrajinu vůbec nebudou schopni dopravit. Jejich víra a
urputné nasazení však zasáhly a dobré myšlence byla cesta
otevřena.
Zástupci Ukrajinské baptistické církve se
dozvěděli, že jejich ukrajinský člen Nikolaj dokázal
dojednat se zástupci ukrajinské celnice průchod na
maďarsko-ukrajinském hraničním přechodu. Dokonce mohli
flotilu posílit o další dvě dodávky, na hranice tedy mířily
ve středu dvě auta z Prahy a dvě auta z Husince.
Posádky před cestou navíc obdržely informace,
že se odjezd nezdržel jen kvůli byrokratickým postupům.
Máša, Ukrajinka žijící se svou rodinou již patnáct let v
Čechách, se musela naléhavě vrátit za svou rodinou na
Ukrajinu, protože jí zemřel tatínek.
Hledala cestu, jak se dostat do válkou
zmítané země co nejrychleji. V dodávkách vezoucích pomoc se
nabízela dvě volná místa. Náklad navíc mířil přibližně do
míst, kam se potřebovala dostat Máša se svým bratrem Vladem.
Nakonec se je podařilo dostat až do městečka, kam mířili na
pohřeb.
Obě skupiny, které převážely pomoc, se
spojily až na hraničním přechodu, tedy v místě předání
pomoci. S husineckou výpravou jel ukrajinský řidič Ivan,
který se k nám přidal u Humpolce. Z Prahy s sebou přivezl i
potřebnou dokumentaci pro přechod hranic. Na
maďarsko-ukrajinský hraniční přechod jsme dorazili ve
čtvrtek asi v půl třetí ráno.
Kolem páté ranní jsme se společně s dalšími
čtyřmi dodávkami prokousali potřebnými hraničními
náležitostmi. Jak na maďarské, tak i na ukrajinské celnici
jsme se setkali se vstřícným a profesionálním přístupem.
Nemuseli jsme čelit žádným překážkám, výhodou byla skvěle
připravená dokumentace. Náklad posádky přeložily na
benzínové pumpě asi tři kilometry na ukrajinském území.
Náklad od nich přebírali lidé z Ukrajinské baptistické
církve, kteří následně materiální pomocí zásobovali velkou
část zakarpatské oblasti.
Do Husince se obě posádky vrátily ve čtvrtek
večer. Podle členů husinecké Církve bratrské byla mise
splněna díky mnoha lidem, kteří měli otevřené srdce a byli
ochotni pomoci materiálními či finančními dary. Organizátoři
sbírky tak nejenže získali 2 dodávky humanitární pomoci, ale
i peníze na naftu a dálniční poplatky. Diakonie Církve
bratrské navíc zafinancovala chybějící potraviny.
Rychlá a konkrétní pomoc se uskutečnila také
díky dobrovolníkům, kteří pomáhali přebírat a balit materiál
na cestu. Pomáhali také lidé z ukrajinské církve, kteří
dokázali najít tu správnou cestu do své země a postarali se
o rozvoz materiálu po zakarpatské oblasti, kde pomáhají
mnoha lidem.
Díky Bohu, který nás chránil při cestě a
okolnosti připravil tak, abychom mohli pomoci i Máše, aby se
mohla dostat ke své rodině na Ukrajině. Všem vám i Bohu za
to děkujeme nejen za sebe, ale i ostatní členy YMCA Husinec
a Církve bratrské. Ví totiž, že půjde o pomoc dlouhodobou a
bude jí ještě hodně zapotřebí.
„Již nyní přemýšlíme nad konkrétními
projekty, které se budou především týkat uprchlíků
přicházející sem k nám. Chceme připravit takovou pomoc,
která bude smysluplná a dlouhodobá, a tu je potřeba
naplánovat,“ ukončuje náš rozhovor Timoteus Chán z YMCA
Husinec.
|
