|
Text a foto:
ZDENĚK PŘIBYL
"Všechno to začalo v roce 1998 pod jeho
vedením, a také jeho přátel, když dostali bohulibý nápad
podívat se do útrob stařičké lenorské veřejné pece na
chleba. Tu zde nechal postavit zakladatel lenorského
sklářství Johann Mayer pro zaměstnance své sklárny, a to v
roce 1834," začíná svou vzpomínku populární Gusta Sobotovič,
dlouholetý pekař v Lenoře.
Podle jeho slov se v historické peci ještě
peklo pro lidi v době, kdy nebyla k dostání v obchodní síti
mouka na chleba. Později, když se zlepšilo zásobování, péct
se v peci přestalo. Peklo se jen příležitostně a pec začala
pomalu chátrat.
Ve vzpomenutém roce 1998 se tedy okolo
stařičké veřejné pece na chleba upravil terén a vlastní
útroby pece byly taktéž opraveny. "Problémem, ale zároveň
kuriozitou bylo to, že nový výmaz a oprava nízkého pečícího
prostoru této pece musely být nakonec vyřešeny tak, že to
provedla tehdy jedenáctiletá Veronika Mrázová, protože se
žádný z dospělých do tohoto prostoru nevešel," připomíná
Augustin Sobotovič.
Pec a její zázemí byly tedy připravené a
pomalu se veřejné pečení začalo rozbíhat a dostávalo se čím
dál víc do povědomí návštěvníků Lenory, kterých stále
přibývalo. V roce 2001 pak na Silvestra proběhlo ale pečení
poslední, protože Václav Mráz se z Lenory odstěhoval.
"Na jaře v roce 2002 jsem se potkal s bývalým
starostou obce Richardem Němcem a ptal jsem se ho mimo jiné
i na to, proč se v peci nepeče. Jeho odpověď zněla - není
pekař, který by se toho ujal. Moje manželka mu tehdy řekla -
ale on stojí zrovna vedle vás! Po nějaké době jsme se opět
setkali, to bylo ještě před povodněmi v roce 2002, a zeptal
se mne, jestli jsem se již rozhodl, zda budu péct, když jsem
ještě navíc původním povoláním pekař. Po povodních jsem tedy
na jeho další dotaz kývnul. Když jsem převzal pečení po panu
Mrázovi, tak ten mi zároveň spolu s naší pecí předal i
kontakty na správné lidi, na které se můžu v případě potřeby
obrátit. Bylo to z mého hlediska velmi důležité," zdůrazňuje
Augustin Sobotovič.
Tak se rozběhlo i jeho působení u lenorské
pece – z té doby jsou naše snímky. Vzpomíná i na začátky,
které podle něj byly prý všelijaké. Mimo jiné ale i proto,
že nějakou dobu trvalo, než veřejné pečení chleba po té
přestávce opět vešlo do povědomí návštěvníků Lenory.
"Začínal jsem sám. Následně se přidala paní Ludmila Karpfová.
Postupně se začínala nabalovat návštěvnost čím dál tím více
a už jsme na to prostě opět sami nestačili. Bylo to období
velice náročné, chuť do práce jsme ale stále měli, a tak se
do toho šli i s dalšími nadšenými spolupracovníky a veřejné
pečení chleba dále pokračovalo. Všechno jsem si zajišťoval
sám, od dřeva na topení až po všechny další suroviny, které
jsem pro vlastní pečení potřeboval," vzpomíná nestor
lenorských a vůbec šumavských pekařů původem od slovenské
osady Šalgočka u Hlohovce.
Trvalo ještě pár let, než se vynořil skvělý
nápad - uspořádat také obecní Lenorské slavnosti chleba.
Nápadu se tenkrát ujala Velká lóže pecařská, které Augustin
Sobotovič předsedal, coby její Velmistr. Slavností se
účastnily i pekárny z okolí a soutěživě zde prezentovaly
svoje výrobky - hlavně chleba. Sama Velká lóže pecařská se
vlastní soutěže neúčastnila. Nepovažovala to prý za férové
vůči jiným pekárnám, které měly výrobky upečené třeba už
předchozí den.
Čas ale nejde zastavit, bohužel ani léta, a
nastala doba, kdy se Gusta Sobotovič začal ohlížet po
nějakém svém nástupci. "Trvalo to ovšem tři, možná čtyři
roky, než se našla za mne náhrada. Přihlásil se nakonec pan
Miroslav Kutlák, který se přišel několikrát na pečení
podívat, aby věděl do čeho půjde. Pomalu se začal zaučovat,
až dospěl k pevnému rozhodnutí, že toto žezlo převezme."
Po projednání a zpracování nezbytných
podkladů pro Obchodní rejstřík Krajského soudu v Českých
Budějovicích se stal Miroslav Kutlák statutárním zástupcem
Velké lóže pecařské. Veřejné pečení chleba v lenorské peci
tedy provozuje od 5. ledna letošního roku oficiálně on.
"Já mu jako vysloužilý pekař osobně přeji
hodně úspěchů při této bohulibé práci, aby zájemci o
lenorské pečení opět rádi navštěvovali Lenoru ke své radosti
jako doposud. A těšili tak i samotné aktéry pečení, kteří tu
předvádí poctivé pekařské řemeslo, prosté chemie a různých
přísad," říká Augustin Sobotovič a dodává: "Patří se
poděkovat i kolektivu Obecního úřadu Lenora za vstřícný
přístup k naší práci, ale i paní Ing. Lucii Kozlerové z
odboru památkové péče v Prachaticích za její příkladnou
pomoc v celé této historii Lenorského veřejného pečení
chleba."
|
