Prachatice, klopýtněte o památku obětí šoa… ZPRÁVA a OBRAZEM - Prachatice konečně bezmála osmdesát let po válce mají doklad a památku na to, že také jejich historie se dotklo masové vyvražďování židů.

# Čtvrtek 18/4 2024 - TEXT A FOTO: Tomáš František Přibyl

Před budovou prachatického gymnázia, které má česko-německou historii, se nově nachází dva takzvané stolpersteiny. Jde o dlažební kostky, které připomínají dva studenty židovského vyznání, kteří tady před druhou světovou válkou studovali, a kteří pak zemřeli v nacistickém vyhlazovacím táboře Osvětim. A také jde o první památku na to, že holocaust, pro který se používá rovněž slovo šoa z biblického ivrítu, se týkal i Prachatic.

To, že se dva první stolpersteiny v Prachaticích od tohoto týdne nachází, souvisí i s nejděsivější a nejtragičtější událostí konce války v našem regionu, která byla součástí šoa. Tou byl pochod smrti židovských žen, který prošel kolem Volar a skončil u Husinecké přehrady.

O ten se začala před řadou let zajímat Jaroslava Krejsová a její vnuk Zdeněk Krejsa. O pochodu nakonec napsali i knihu a Zdeněk Krejsa téma holocaustu a multikulturní výchovy přenesl i do prachatické neziskové organizace KreBul, kterou vede. Mimo jiné zjistili i to, že jedna z přeživších účastnic pochodu žila po válce až do své smrti nedaleko prachatického gymnázia.

V oblasti multikulturní výchovy KreBul začal spolupracovat i s prachatickým gymnáziem, jehož ředitelce Janě Dejmkové se při procházení starých výročních zpráv podařilo v té za školní rok 1946/47 najít i jména studentů gymnázia, kteří válku nepřežili.

Byli mezi nimi i dva studenti židovského vyznání Arnošt Klinger a Max Spiegel. Do pátrání po jejich osudu se následně pustili dva současní studenti prachatického gymnázia Erik Vlášek a Ondřej Machart pod vedením učitele dějepisu Tomáše Soumara.

Vznikly z toho jejich školní práce, cedule s medailony zabitých studentů a také dvě dlažební kostky se jmény a daty narození. A také se díky tomu odehrála v aule prachatického gymnázia v pondělí 15. dubna slavnost představení kamenů a osudu obou studentů židovského vyznání.

Osud Arnošta Klingera se Prachatic týkal jen částečně. Narodil se v roce 1911 na Táborsku v Dírné. V Prachaticích však studoval na gymnáziu mezi lety 1927 a 1931 a později se stal právníkem. Dochovalo se o něm třeba i to, že se účastnil jedné ze schůzí Národní obce fašistické, která v Čechách působila v meziválečném období, ale měla naštěstí jen mizivou podporu u voličů. Na této schůzi se snažil poukazovat na nesmyslnost antisemitských argumentů. V roce 1942 byl převezen nejprve do Terezína a pár týdnů na to do Osvětimi, kde zemřel zřejmě krátce po příjezdu.

Rodina Maxe Spiegela byla s naším regionem svázána více. Jednu dobu žila ve Strážném a jeho otec měl v meziválečném období v Prachaticích, kam rodina přesídlila, zubní ordinaci v Poštovní ulici v domě u Modré hvězdy. Max se narodil v roce 1918 a na prachatickém gymnáziu studoval v letech 1928 až 1936. Maturoval s vyznamenáním a na Karlově Univerzitě pak studoval medicínu. Do Terezína se dostal rovněž v roce 1942 a strávil v něm zhruba rok. Na podzim roku 1943 byl převezen do Osvětimi, kde zemřel 13. prosince.

Idea kamenů, které oba studenty připomínají, a o které se klopýtá, pochází z Německa. Jde o dlažební kostky s mosazným povrchem, na nichž jsou vyryta jména vyznavačů judaismu a připomínají jejich osudy u domů nějak s nimi spojenými. S nápadem na jejich pokládání přišel před bezmála třiceti lety německý umělec Gunter Demnig, který první takový kámen zasadil v Kolíně nad Rýnem u radnice. Dnes jsou jich po Evropě desítky tisíc.

V němčině jsou označovány složeninou stolpersteine. „Do češtiny to překládáme jako kamen, o který je třeba klopýtnout. A to v tom smyslu, že by měl mít naši pozornost. Myšlenka pochází z Talmudu, ve kterém se píše, že člověk je zapomenut pouze tehdy, jeli zapomenuto jeho jméno,“ řekla ředitelka Nadačního fondu obětem holocaustu Marta Malá s tím, že se někdy pro kameny také používá výraz kameny zmizelých.

Pondělní slavnost představení a uložení kamenů začala zpěvem židovské písně Yerushalayim Shel Zahav. Postaral se o to sbor gymnázia pod vedením učitelky Kláry Málové. Dorazili také politici zastupující město, parlament i kraj a také už zmíněná ředitelka Nadačního fondu obětem holocaustu. Zazněly studentské práce o obou tragicky zemřelých a unikátním hostem byla praneteř Arnošta Klingera Šárka Poláčková, která promluvila na konci programu.

Na úplný závěr pak ředitelka prachatického gymnázia Jana Dejmková rozdávala přívěšky na klíče ve tvaru stolpersteinů s iniciálami Maxe Spiegela a Arnošta Klingera. „Když má někde snahu zakořenit zlo, nesmíme se dívat stranou,“ řekla Jana Dejmková. „Chce to velký kus odvahy a chce to také pevné morální zásady,“ dodala.

Ředitel KreBulu Zdeněk Krejsa.

Vpravo praneteř Arnošta Klingera Šárka Poláčková.

Ředitelka Nadačního fondu obětem holocaustu Marta Malá.

Ředitelka prachatického gymnázia Jana Dejmková.