Cink připravil velký koncert na oslavu třicátin ZPRÁVA - Znít budou skladby z oblasti folklóru, folku i písně rytířské, studentské nebo spirituály. A to v podání všech generací, které v legendárním souboru zpívaly.

# Pátek 11/9 2024 - TEXT A FOTO: Tomáš František Přibyl

Když před lety mladý učitel prachatické střední pedagogické školy Jiří Vopálka zakládal soubor Cink, těžko mohl tušit, jak oblíbené jednou v našem regionu toto hudební těleso bude, a že v něm povede celkem deset generací studentek. Soubor je přitom mezi řadou sborů Prachaticka unikát právě i tím, že má přes třicet let stejného sbormistra, repertoár a skvělou úroveň.

Cink slaví třicet let své existence už od loňska a na sobotu 19. října připravil od patnácti hodin v prachatickém Národním domě velký koncert. „První se představí zakládající generace, která se schází do dnes. Následně bude pokračovat současná desátá generace a vyvrcholení přijde, až vystoupí lidé, kteří za třicet let prošli Cinkem. Pokud se zúčastní všichni, kdo přislíbili účast, mělo by nás být osmdesát až devadesát,“ uvedla pro prachatickoNEWS.CZ členka šesté generace Cinku a spoluorganizátorka koncertu Marcela Tomková.

Cink bude zpívat folklorní písně, spirituály, historické písně a písně, které lidé znají v podání Čechomoru. To vše v úpravách zakladatele a vedoucího sboru. Členky všech generací Cinku se na koncert pečlivě připravovaly a vzniklo z toho i video, které natočil dlouholetý prachatický kameraman Jan Voldřich.

K výročí vniku Cinku jsme loni přinesli velký rozhovor s jeho zakladatelem Jiřím Vopálkou. Vznik souboru souvisel s tvůrčím prostředím prachatické střední pedagogické školy v první polovině 90. let. Tehdy tu měl dominantní postavení Pěvecký sbor jihočeských učitelek vedený Theodorem Pártlem a také tu fungoval výrazný folklórní soubor Libín vedený Václavem Svobodou.

„Další zájmové hudební aktivity měly charakter nahodilých seskupení využívajících nástrojovou a pěveckou zkušenost zájemců pod vedením jiných vyučujících hudební výchovy. Připojil jsem se ke spolupráci s Libínem a v letech 1983 až 1994 organizoval hudební aktivity žáků i dospělých též v nahodilých seskupeních. Čtyři roky jsem provozoval činnost kytarového kvarteta orientujícího se na interpretaci skladeb barokních i novodobých. V některých programových číslech jsme spolupracovali i se smyčcovým komorním orchestrem pana učitele Karla Pokorného,“ uvedl Jiří Vopálka.

Poté pracoval s několika folkovými sestavami, které si říkaly Druhosenky, Proměny a Už ne. Posledně jmenovaná skupina pěti studentek to nakonec dotáhla v roce 1993 až do finále tehdy věhlasného folkového festivalu Porta, kde v porotě seděl i František Černý z legendárního Čechomoru. Prachatické studentky se s ním tehdy setkaly.

„Na základě inspirace tímto setkáním se zrodil nápad vybudovat nový hudební soubor školy v početnějších sestavách pro realizaci stylizovaného folklóru, folku, písní s náměty rytířskými a studentskými, písní spirituálovými a jinak rozličnými z naší původní tvorby. K tomuto nápadu přispěla i nahodilá skutečnost, že se v mé nové třídě 1. A sešly v roce 1993 zájemkyně o konkrétní realizaci této hudební novinky,“ dodal Jiří Vopálka.

Krátce na to už se Cinku podařilo získat dotaci od Nadace Archa Chantal na materiální vybavení a organizační zázemí a velmi rychle si Cinku začali všímat i organizátoři různých jihočeských historických slavností, do jejichž programu se díky repertoáru velmi hodil a hodí. A tak brzy přišla pozvání třeba na Slavnosti pětilisté růže i na obnovené Slavnosti Zlaté stezky.

Na otázku o tom, jak historie Cinku pokračovala, odpovídá v našem rozhovoru Jiří Vopálka.
V historii Cinku nelze nepřipomenout úplně první organizační proměny v sestavách. Po ukončení studia zakládajících členek souboru na SPgŠ pokračovali v udržování povědomí nového hudebního tvaru studenti a studentky druhé generace, kteří vystupovali pod názvem Nový Cink. Dvakrát se představili na Festivalu hudby středních pedagogických škol a vyšších odborných škol pedagogických v Krnově (1998) a v Prachaticích (1999), kde v oboru vokálně instrumentální skupiny pokaždé získali absolutní vítězství.
Tradice „cinkání“ nezanikla ani s jejich odchodem ze školy a další návaznosti byly udržovány v povědomí lidu Prachaticka v osmi dalších sestavách, které se vrátily k původnímu názvu Cink. Ten se v dalších letech proměňoval ve zvukových detailech, seskupeních a od jedenáctičlenného souboru se v posledních letech rozrostl do počtu více než dvaceti interpretů. Velkou raritou, pohádkově zázračnou, až královsky nesmazatelnou hodnotou souboru je, že původní sestava prvního Cinku nepřerušila letitou tradici muzicírování dodnes a schází se podle možností ve vhodně domluvených sobotních termínech i se dvěma mladšími cinkačkami dál. Občas si zpestřujeme hudební zážitky i v realizaci cinkového koncertování.

Kde všude jste za těch třicet let vystupovali?
K prezentacím nových repertoárů jsme v průběhu dalších let vítali tradiční pozvání na Slavnosti Zlaté stezky, na Slavnosti pětilisté růže do Českého Krumlova, na Táborská setkání, Dotkni se Písku i Rožmberské slavnosti v Soběslavi. V průběhu třiceti let existencí různých Cinků jsme absolvovali mnoho vystoupení podle rozličných přání organizátorů - od menších vernisáží výstav ve Stříbře až k rozměru samostatných celovečerních koncertů v galerii Muzea Vodňany a jiných obcí a měst. Byli jsme zváni též na festivalově organizované akce, kde jsme reprezentovali školu i město Prachatice - Regiontour na výstavišti v Brně. Cink byl také zařazen do celodenního programu na slavnostech vína ve Valticích. Cesty k reprezentaci se v dalších letech otevřely i pro akce v zahraničí - v německém Zwieslu, Pasově i v rakouském Linzi. Zajímavým zpestřením při koncepci některých koncertů bylo spojování interpretace písní s mluveným slovem výkladovým, s přednesy básní, s realizací divadelních scének ze života a s jinými doplňky. Uvedená představení byla předváděna většinou na jevišti prachatického divadla a pojmenována jako Cinkiády. Ty se uskutečnily v programech Cinků první až čtvrté generace. Poslední Cinkiáda byla uvedena pod názvem A pak si vyber.

Jak bys popsal to, na čem stojí Cink stojí hudebně?
Důležitou základnou je tradiční uspořádání souboru zpěvaček doplňujících zpěv i hrou na nejrůznější rytmické nástroje, flétnistek v obsazení zobcových fléten od diskantové k tenorové, hráček na smyčcové nástroje housle, violoncello a kontrabas. Důležitou hudební funkci plnily v doprovodech jedna i více kytar. Soubor si našel svou hudební tvář v historizujících písničkách Z roku raz dva Spirituál kvintetu i v písních spirituálových, v písních od Vlasty Redla, Hradišťanu a jiných známějších hudebních individualit folku a jiných hudebně blízkých žánrů. Cink se přitom snažil zůstat zvukově universální ve svém pojetí písní, typického výrazu a hudebního rukopisu.

Co tě u souboru drží tolik let?
Cink je obrazně řečeno moje druhé dítě. Třicet let jeho existence pro mne znamenalo cestu k umění realizovat hudební nápady tak, aby zaujaly a nenechaly brzy vyhasnout zájem nově příchozích členů poznávat interpretace písní, které se staly dominantními v našich cinkových repertoárech. Přibližně v deseti různých sestavách (generacích) jsem organizoval a vedl k muzice mých snů kolem sto padesáti interpretů. Byla to velká škola života a cesty k muzice nebyly vždy nejideálnější. Vedle maximálního rozběhu v letech 2014 - 2019 se choulostivým zlomem zkomplikovala léta covidová 2019 - 2021. Cink se musel hledat a nacházet ve spolupráci žáků školy s externími členy při zkouškách a vystoupeních. To všechno ale nakonec vedlo k solidnímu nárůstu počtu zájemců i cinkových prezentací v letech 2022 - 2023. Ze všech naznačených informací vyplývá skutečnost mého zájmu setrvat u cinkových zázraků dál.