|
# 17.
listopadu 2014 - TEXT A FOTO: Zdeněk Přibyl
V
Prachaticích začala revoluce několika vzrušujícími
"kašnami" uprostřed Velkého náměstí. Tam se konala i
demonstrace a zapalování svíček proti Ceausescovu teroru
v Rumunsku. Po kašnách přišly už Nároďáky (Národní dům),
jako shromáždění občanů a diskuse s představiteli moci.
Jezdili sem a promlouvali tu i prachatičtí studenti z
Prahy.
Následovaly
generální stávky ve Vimperku a Prachaticích. V
prachatickém divadle zpíval národní umělec Eduard Haken
s Pěveckým sborem jihočeských učitelek také píseň
slepého houslisty Mareše ze hry J. K. Tyla Fidlovačka
Kde domov můj. Díky dochovaným snímkům si tu nadějnou
dobu, kdy se vracela ztracená svoboda, můžeme opět
připomenout.
Zdeněk
Přibyl byl zhruba padesát let na Prachaticku novinářem a
fotografem. Mimo jiné vedl dlouhé roky týdeník Hraničář,
který se po revoluci změnil v Listy Prachaticka. Čtrnáct
let by také majitelem prachatickoNEWS.CZ, tři roky z
toho i jeho šéfredaktorem.
Věnec k pomníku vězněných rudoarmějců u Pramenů Vltavy
nedaleko Kvildy.
Kašna v Prachaticích proti komunistickému teroru v
Rumunsku.
Hotel na Bučině. Bývala v něm rušička rozhlasového
vysílání ze zahraničí.
Národní dům v Prachaticích.
Z generální stávky ve Vimperku.
Národní umělec Eduard Haken a Pěvecký sbor jihočeských
učitelek v prachatickém divadle.
Rozhledna na Libíně na Nový rok 1990.
Otevírání hranic v roce 1990.
A zhruba rok po revoluci vyběhl z Prachatic do Pasova
štafetový běh se solí, který si kladl za cíl obnovu
vztahů zpřetrhaných Železnou oponou.
|
