# Úterý
3/12 2024 - TEXT A FOTO: Tomáš František Přibyl
Sedmatřicet
let starý pomník ze závěru normalizace veřejnost na
Prachaticku nikdy dobře nepřijala. Od listopadové
revoluce je ignorován a chátrá. Některé jeho části už se
přitom rozpadají a jeho majitel – stát – se ho nyní
snaží zbavit.
„Úřad pro
zastupování státu ve věcech majetkových pomník včetně
pozemku pod ním nabídl v souladu se zákonem všem státním
institucím. Tedy například i ministerstvu kultury i
ministerstvu obrany. Žádná z nich však o něj neprojevila
zájem, a proto je pomník pro stát nepotřebný. Úřad tudíž
hledá definitivního vlastníka mimo stát,“ uvedla pro
prachatickoNEWS.CZ tisková mluvčí Úřadu pro zastupování
státu ve věcech majetkových Michaela Tesařová.
Úřad také
uvedl, že Vitějovice nabídku pomník bezúplatně převzít
odmítly. A o stejné nabídce jednalo na svém posledním
jednání také prachatické zastupitelstvo. Převzít pomník
rovněž odmítlo. Nyní je proto na řadě Jihočeský kraj.
Jeho mluvčí Hana Brožková potvrdila, že nabídku kraj
dostal, ale ještě o ní nerozhodl.
„Úřad pro
zastupování státu ve věcech majetkových vyčká na
doručení písemného vyjádření oslovených subjektů a
následně stanoví další postup. Jelikož se jedná o pietní
místo, úřad o jeho odstranění neuvažuje,“ dodala
Michaela Tesařová. Zda by stát nakonec mohl pomník
nabídnout i fyzickým osobám, tak zatím není jasné.
Podle
dobových archiválií se na místě dnešní křižovatky zvané
U Stopařky sešlo na konci druhé světové války v květnu
roku 1945 postupně pět armád. US Army tady zastavila
Wehrmacht a maďarskou armádu. Následně tu zajatce
hlídali českoslovenští vojáci, aby po několika dnech
dorazila i sovětská armáda.
Rok po
válce tu místní obyvatelé vybudovali památník této
události. Ten musel později ustoupit stavbě křižovatky a
zbyla z něj jen černá deska s nápisem. Místo starého
pomníku nechal tehdejší okresní národní výbor vybudovat
u křižovatky v letech 1986 a 1987 nový pomník, který
dostal rychle přezdívku Stopařka.
Navrhli ho
už nežijící akademický sochař Jan Hána a architekt
Vratislav Růžička. Je z betonu, mramoru a bronzu. Pilon
se sochou ženy měří na výšku bezmála čtrnáct metrů.
Nápisy na pomníku jsou také v ruštině a anglicky.
K
připomínání setkání pěti armád u Vitějovic sloužil
Pomník míru pouze do roku 1989. Po revoluci se sem
rychle vrátila kopie původního pomníku a Stopařka začala
být veřejností a politiky ignorována. Černá deska z
původního pomníku se přitom dochovala a je umístěna na
jeho kopii. Nedávno se i tato verze pomníku musela
stěhovat o pár metrů dál, kvůli výstavbě kruhové
křižovatky.
Podle
stanoviska ministerstva obrany Pomník míru nenaplňuje
zákonnou definici válečného hrobu, ale jde o pietní
místo. Jeho případné přemístění nebo odstranění tak
nepodléhá souhlasu ministerstva obrany podle zákona
číslo 122/2004.
|