Zemřel předseda Seniorské občanské společnosti Čestmír Jiran

 PRACHATICE - 1. února 2016 - 10:05 - Ve věku nedožitých 90 let zemřel v sobotu 30. ledna Ing. Čestmír Jiran. Prachatická veřejnost ho znala jako obětavého předsedu Seniorské občanské společnosti a aktivního organizátora naplňování života seniorů a jejich dalšího vzdělávání. A v neposlední řadě jako dobrého člověka. Čest jeho památce! Datum posledního rozloučení s Čestmírem Jiranem bude upřesněno.

 Text a foto: Zdeněk Přibyl

   Čestmír Jiran se narodil 19. listopadu 1926 v Žitné u Netolic do učitelsko - farmářské rodiny. Maminka pocházela z tamnějšího velkého statku a tatínek, učitel, z Čichtic u Bavorova. "Moji předkové z obou stran byli od nepaměti jihočeští zemědělci," vzpomínal Čestmír Jiran. "Já jsem zase vždycky chtěl učit, ale zemědělství, i když trochu jinak, mi bylo také souzeno," dodával.

   Jeho cesta ke vzdělání nebyla jednoduchá a promítala se do ní silně doba, ve které vyrůstal. Základní školu vychodil postupně na několika místech, podle toho, kam překládali jeho otce. Studovat gymnázium začal v Prachaticích, po prvním roce však musel přejít do Vodňan a když byl v kvartě, gymnázium Němci zavřeli úplně. "Mojí tehdejší touhou bylo jít na průmyslovku do Písku, ale k tomu bylo třeba mít praxi. Proto jsem nastoupil do továrny na zemědělské stroje."

   Pak ale postupně přišlo totální nasazení, přidělení k technické Nothilfe a čekal ho Hamburk, kde se měl podílet na odklízení trosek po spojeneckých náletech...

   Řešil to tak, že utekl. "Schovával jsem se půl roku v Nové Vsi u Protivína a když už se válka chýlila ke konci, vydal jsem se pěšky domů. V Těšovicích jsem potkal cestáře, který byl velitelem partyzánů a jeho skupina patřila pod partyzánskou skupinu Šumava II. generála Suchardy. Jako osmnáctiletého kluka mně nikdy nenapadlo, že bych si na své partyzánské období měl opatřit potvrzení, abych z toho měl jednou nějaké výhody," smál se Čestmír Jiran. 

   Po válce dokončil studia průmyslové školy a dodělal si i maturitu na prachatickém gymnáziu. Zkoušel ho tu stejný učitel jako před časem v prvním ročníku - uznávaný středoškolský profesor Josef Nápravník. Po krátkém působení v konstrukčním oddělení Leteckých závodů Letňany u Prahy se dostal na vysokou školu. Tou byla strojní a technické fakulta na pražské Technice. Protloukat se studiem bylo však stále těžké. "Jednoduše řečeno, měl jsem hluboko do žlabu." Studoval, staral se o mladšího bratra Pavla, když jim zemřeli rodiče. Obživu hledal na brigádách, sušil seno, jezdil s traktorem na statku u tety v Žitné, poznal i práci v uhelném dole Ležáky.

   Profesní kariéru, jak bychom dnes řekli, zahájil Čestmír Jiran po vysoké škole na Hlavní správě Strojních a traktorových stanic Praha. Další jeho štací byl Oborový podnik Opravny zemědělských strojů. Při tom dostal v roce 1972 pověření zřídit Výzkumný a vývojový ústav zemědělské techniky v Malešicích. "Úspěch se ode mně nečekal, ale podařilo se mi to. Vlastně z té doby mám největší zkušenosti s jednáním s lidmi i celou řadu kontaktů. Hodně je využívám v práci v naší Seniorské občanské společnosti," říkal Čestmír Jiran. Ústav poté i vedl. 

   Před skoro sedmnácti lety se vrátil do Prachatic, za svou životní láskou Marií Fröhlichovou - Soumarovou. Oba předtím prožili život se svými partnery, kteří odešli na věčnost. Ale stále prý o sobě věděli, a tak se k sobě zase vrátili. A prožili spolu krásné roky. Často je bylo až do dnešních dnů vidět, bok po boku, vždy s úsměvem, také třeba na kulturních akcích v Prachaticích.

   Vždycky aktivní Čestmír Jiran se v Prachaticích pustil do další práce. Jeho působištěm se stalo prachatické Středisko sociální pomoci a služeb v rámci Svazu důchodců. Pod jeho vedením středisko v pracovišti na Skalce významně ulehčovalo život seniorům. Zajišťovalo například masáže, pedikúru, kadeřnické služby, ale i právní a lékovou poradnu. Později se však dostalo do ekonomických potíží a muselo svou činnost ukončit.

   Zlatým hřebem Seniorské občanské společnosti, kterou Čestmír Jiran v Prachaticích vedl dlouhou řadu let, se stala Akademie třetího věku. Pořádal ji společně se Střední pedagogickou školou, Městskou knihovnou v Prachaticích a dalšími institucemi za výrazné podpory prachatické radnice. Bohužel, zahájení nového ročníku akademie letos v únoru, který připravoval a těšil se na něj, se už nedočkal.

   Společnost však také organizovala pod jeho vedením poznávací zájezdy pro seniory po celé republice, spoluorganizovala psychosociální kurzy, například kurzy paměti, prstové gymnastiky rukou, rehabilitační plavání, kurzy s počítačem a internetem, kurzy v ovládání mobilních telefonů a platebních karet. V jejich aktivitách nechyběly ani kurzy německého a anglického jazyka pro začátečníky, pokročilé i zdravotně postižené. To vše přispívalo k rozvíjení vyšší vzdělanosti nejen seniorů. A dnes můžeme říci, že nástupci inženýra Jirana mají rozhodně na co navazovat.  

   Čestmír Jiran měl dvě dcery, dvě vnoučata a také dvě pravnoučata. V neposlední řadě byl tento činorodý člověk, který si dobře rozuměl s počítačem, také spolehlivým spolupracovníkem našeho internetového deníku PrachatickoNews.

   "Všechno dělám rád a moje Marie i kolegové mi pomáhají. Ale už cítím, že bych to pomalu měl předat někomu mladšímu. Ti se ovšem zatím nehlásí," říkal s úsměvem sympatický Čestmír Jiran na přijetí u starosty Prachatic Martina Malého ke svým pětaosmdesátinám. A ještě dlouho potom měl dost elánu do práce, kterou dělal pro lidi. Nám všem, kdo jsme ho znali a měli rádi, bude hodně chybět.

Copyright: Zdeněk Přibyl - FOTOGRAFIK, 2005 až 2016, Všechna práva vyhrazena Na hlavní stranu

Pro objednání komerčních sdělení a reklamy volejte

+420 607 640 368

Reklama - podmínky

***