V kostele vyprávěl o jeho historii při posvícení Jaroslav Pulkrábek - ředitel KIC Volary, který k povídání tradičně dodal i fotografie. Součástí programu byla i prohlídka věže kostela, kterou provázel volarský farář Karel Falář. Ten vyprávěl i o historii věže, zvonů nebo o Soumarském zvonění.

   Bylo to pěkné posvícenské odpoledne plné historie, které zpříjemnil mistr Velké lóže pecařské Augustin Sobotovič. Ten se svými spolupracovníky pekl v muzeu tradiční housky, česnekové placky, vynikající chléb a netradičně i výborné posvícenské koláče.  

   Z původního kostela, který byl menší, se zachovala spodní část věže o čtvercovém půdorysu. Ta je přistavěna na severní straně k jediné lodi tvaru obdélníka o rozměrech 16 × 11 metrů se zaoblenými rohy u kněžiště. K lodi přiléhá trojboce uzavřený presbytář o délce necelých 9 metrů a šířce téměř 7 metrů. Sakristie je přistavěna k presbytáři na jeho severní straně.

   V roce 1724 byla věž kvůli lepší slyšitelnosti zvonů zvýšena o necelých sedm metrů. Kostel několikrát vyhořel a procházel nutnou přestavbou. V roce 1756, byla k lodi kostela z jižní strany přistavěna Stožecká kaple stejného tvaru jako presbytář, avšak o něco menší, s délkou 6 metrů a šířkou přes 5 metrů. Název pochází z německého názvu nedaleké obce Stožec (Tusset), neboť do této kaple byl přenesen obraz z lesní kaple Panny Marie pod Stožeckou skálou. 

   Kapli nechal ve Stožci postavit volarský kovář Jakub Klauser v roce 1791, který zde podle pověsti zázračně vyléčil svůj zrak a jako dík zde nechal postavit kapličku. Další zajímavost vážící se ke Stožci je v kostele obraz Stožecké Madony s bílou růží v její pravé ruce. Obraz pochází od Franze Veitse, který byl malířem a fotografem Šumavy.

   Obraz má svou zajímavou historii a několikrát byl ukryt, či dokonce vyvěšován ve volarských lesích, aby se nakonec našel originál v jednom z volarských domů, který procházel rozsáhlou opravou. Obraz byl sice hodně poničený, ale zrestaurovala jej výborně prachatická výtvarnice Vladimíra Kunešová Fridrichová.