Průmyslovka vozila zájemce mezi Volary a Lenorou a přálo jí při tom počasí. Ale vlaky sem jezdily i z Prachatic. Začínalo se s úderem deváté hodiny ráno. Na druhou kolej přijela parní lokomotiva Průmyslovka, která v minulosti sloužila v cukrovaru v Žatci a nikdy se neproháněla na běžných tratích.  

   Na dráze, na které leží Volary, byl nejprve zahájen provoz ze Strakonic do Vimperka, a to v roce 1893, a o šest let později pak železnice dorazila i do Volar. Tedy nejprve se jezdilo z Volar do Lenory a o rok později pak až do Vimperka.  

   Historie trati je zajímavá a hlavně drsná, protože dělníci se museli vyrovnat s tvrdou šumavskou zimou a překonat mnohá úskalí mezi skalisky i mokřady. Zejména si pak ale museli poradit s velkou nadmořskou výškou – na Kubově Huti se tato trať dostává do největší nadmořské výšky v Čechách na trati s klasickým rozchodem.

   Oslavy začaly minutou ticha za zesnulého Karla Gotta. Starosta Vít Pavlík pak děkoval těm, kteří železnici stavěli, a i lidem, kteří na oslavy v pěkném počasí vyrazili. No a potom se již jezdilo vlakem i autobusem - ano i dva historické autobusy jezdily z vlakového nádraží na to autobusové. Z něj to pak byl jen kousek k ukázce modelové železnice volarských modelářů v budově DDM.  

   Byl to pěkný den nejen díky krásnému babímu létu, ale také zásluhou velkého zájmu veřejnosti o jízdy parního vlaku. Dni vládly vzpomínky i nostalgie za dobou císařství i první republiky, kterým dominovala pára. A všichni nakonec podpořili dobrou věc, protože výtěžek z jízdného dostanou lidé z Lenory, kteří při nedávném výbuchu přišli o střechu nad hlavou.